"Biomoc" je název vynikající eseje profesora Přírodovědecké fakulty University Karlovy Zdeňka Neubaera, ve které se autor pokouší o zcela nové pojetí evoluce. Jako charakteristiku tohoto nevelkého, ale důležitého spisu uveďme alespoň názvy jednotlivých kapitol : Jazyk a zjevená pravda, Fýsis, natura - příroda, povaha, Život a moc (aneb moc života), Konečné a bezmezné, Pravda, podoba a podobnost, Tělesnost a informace, Horizont a objektivní realita, O duši, těle a poznání, Duch pravdy, prostor možností a moc, Eidetická biologie a darwinismus (aneb Být nebo mít), Evoluce a komplexita, Staré věci pominuly a vše nové učiněno jest. A na závěr ještě citát : Eidetické pojetí evoluce by představovalo radikální zvrat v metafyzické tradici západní ontologie právě v duchu Darwinově (tj. ve smyslu jeho provokativní otázky po "origins of species" po původu ideí !)

V červnu 1977 jsem si myslel, že mám hotové začátky dvou knih. První kniha měla být pokusem přezkoumat všechny teorie biologické evoluce ve světle kybernetiky a teorie informací. Ale jak jsem ji začal psát, bylo čím dál obtížnější si představit nějaké konkrétní čtenáře, kteří by rozuměli formálním a tudíž jednoduchým předpokladům toho, co jsem chtěl vyjádřit. Najednou mi bylo jasné, že výuka v této zemi a v Anglii a myslím i na celém Západě se pečlivě vyhýbá všem zásadním problémům. Ani dospělí lidé, kteří už mají vlastní děti, by nedokázali rozumně vysvětlit takové pojmy jako je entropie, svátost, syntax, číslo, kvantita, vzor, energie, síla, a mnoho dalších, píše světově proslulý (u nás však téměř neznámý) autor, s jehož myšlenkami chceme již od prvního čísla časopisu Vhled seznamovat naše čtenáře.

Carl Gustav Jung spolu s Wolfgangem Paulim studovali problematiku vztahů mezi jevy na kvantové úrovni a psychickými procesy.
Tyto myšlenky se v kontextu současného vývoje v neurovědách, fyzice a psychologii zdají být neopominutelné pro další bádání. V následujících řádcích se budeme snažit některé tyto myšlenky přiblížit, píše autor, mladý český fyzik, v úvodu ke svému článku

Ivan M. Havel přední český badatel v oboru umělé inteligence se v článku zabývá poněkud překvapujícím tématem. Dříve, než čtenáře potěším, zklamu, či rozhořčím, píše I. M. Havel, předesílám : nebudu zde homeopatii ani obhajovat, ani zatracovat, ani vysvětlovat, ani vyvracet, nebudu se totiž k homeopatii jako takové vůbec vyjadřovat. Hodlám si se čtenářem probrat některé obecné, spíše logické souvislosti, na které občas zapomínáme při argumentování pro či proti čemukoliv. Homeopatii (i s některými asi nepřesnými podrobnostmi) jsem si zvolil celkem libovolně, čistě jako zástupný vzorek.

Časopis Vhled uveřejňuje kapitolu z připravované knihy "Meditace o základech vědy", jejímž autorem je v současné době asi nejznámější český matematik, profesor University Karlovy Petr Vopěnka. Světoznámý český matematik se již velmi dlouhou dobu věnuje dějinám matematického myšlení a připravovaná kniha "Meditace o základech vědy" je dalším krokem v tomto směru. Zveřejněná ukázka byla vybrána z pracovní verze knihy, která zanedlouho vyjde v tištěném tvaru.

Chci ukázat, že sociologové konstruují autoritu svých poznatků tak, že obratně, maskovaně a bezděky aranžují jakousi přesilovku ve své hře proti sociální realitě. Zatímco tento rys sociologických praktik zůstává poměrně nenápadný v případě standardních, hromadných výzkumných šetření, naplno se odhaluje v metodologii tzv. kvalitativního výzkumu. Pohled, který nabízím, samozřejmě předpokládá zvláštní perspektivu. Tu nechci nijak potlačit nebo zatajit, ale naopak zdůraznit ji a pečlivě ohledat, píše Zdeněk Konopásek.

Tento text tvoří první část studie nazvané "Vliv křesťanské symboliky na zrození alchymistické symboliky" , který autor předložil v roce 1998 na katedře dějin umění filosofické fakulty University Karlovy, jako svou diplomovou práci. Citace z textu : "Materiálním podkladem alchymistického Velkého díla však nebyly jen konkrétní minerální substance, jichž se alchymista často dotýkal a s nimiž navazoval dnešní vědě zcela neznámý, v pravém slova smyslu intimní vztah vzájemné interakce."

Studie o Havlově noetice či "filosofii" vznikla již v minulém režimu., poté, co Dopisy vyšly v samizdatu. Autor říká : "Jde tu o 144 dopisů z údobí od června 1979 do září 1982 z vyšetřovací vazby v Ruzyni a z věznic v Heřmanicích a Plzni-Borech. K druhému dílu samizdatového vydání napsal dosti pozoruhodnou předmluvu proslulý Sidonius. Na knižním vydání Dopisů se v doslovu podepsal mimořádný literárně kritický vmyslivec Jan Lopatka. Mám za to, že ani Sidonius ani Lopatka se nedobrali Havlovy "filosofie" v dostatečné míře a v ponoru přiměřeném Havlovým idejím." Tato práce (jak připomíná sám autor) vznikla již před více než deseti lety, avšak myslím, že aktuální je teprve dnes, kdy začínáme ve všech oblastech společenského života tak bolestně pociťovat nedostatek kohokoli a čehokoli, k čemu bychom se mohli a chtěli vztahovat. Důkladná práce profesora religionistiky na Universitě Karlově v Praze a bývalého disidenta Milana Balabána o myšlení jednoho z těch, kteří byli do podobné situace postaveni již v minulosti, by nám mohla lecos napovědět.