Vhled       O nás       Obsah       Archiv       Partneři       Zajímavé weby       Kontakty

Modrá Čára1

Profesor Milan Balabán je mimořádnou a pozoruhodnou osobností této země. Již od dětství píše básně a zajímá se o umění. Neměl však v životě na růžích ustláno. Hned po skončení studií na Evangelické teologické fakultě musel nastoupit do tzv. Pomocných technických praporů Československé armády, což byli právě proslulí Černí baroni. Na konci 50. let se stal členem neformálního evangelického hnutí Nová orientace, které pohlíželo na problémy poněkud jinak, než oficiální církevní kruhy. V 60. letech minulého století se účastnil velice podnětných ekumenických seminářů v budově fakulty v Jirchářích a v 70. letech začal pořádat bytové semináře věnované výuce hebrejštiny, židovskému myšlení, Starému zákonu a vším, co s tím souvisí. Poté, kdy k nám začali jezdit západní myslitelé a teologové byl jedním z nejdůležitějších osobností, která s nimi udržovala kontakty a podílel se na organizování univerzity pro české studenty, kde učily právě tyto vynikající zahraniční osobnosti. Když ztratil státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti (v roce 1974) pracoval v dělnických profesích, hlavně v Pražských kanalizacích (jako tzv. kanálník). V té době se podílel na založení a vydávání samizdatového časopisu Cesty. Po vzniku Charty 77 se stal jedním z prvních signatářů tohoto důležitého dokumentu. Po roce 1989 se habilitoval na Evangelické teologické fakultě UK v oboru religionistika a posléze byl jmenován profesorem a vedoucím katedry religionistiky.

Modrá Čára1



Andělé v Bibli a trochu i jinde
Milan Balabán


O andělech se současný čtenář, divák i posluchač dovídá mnoho informací. Bohužel, převážně z velice neseriózních, spíše brakových zdrojů. A není divu! Obtíž současného života je jen těžko únosná. Jak unést, že právě těm nevětším zlotřilcům se daří nejlépe. Dříve, když jsme ještě věřili ve vyšší spravedlnost, která to vše srovná po smrti, bylo možné to vše snášet s klidným srdcem. Kdo však v něco takového věří dnes? Snažíme se tedy hledat někde jinde. V oblastech, které jsou pro nás lépe představitelné, než obtížně představitelná Boží spravedlnost. Vracíme se tedy k ochranným bytostem, o kterých se mluví již v Bibli. Vynikající český religionista Milan Balabán nám o nich napsal stručný článek.  





Slovo anděl pochází z řeckého angelos (lat. angelus), ale obsahově je založeno na hebrejském pojmu mal’ak, což znamená posel, Hospodinův nebo Boží posel či poslanec. „Můj posel“ je jméno pozdního proroka Malachiáše (Mala’kí). Toto poslanectví může mít různé podoby. Většinou jsou to lidé –„boží muži“, proroci, i když nejsou přímo jako poslové-andělé cejchováni. Například onen dumavý velkostatkář Ámos nebo disident Jeremiáš. Může to být kdokoli a cokoli.

V roli anděla se ocitla i kouzelná oslice lžiproroka Bileama, která náhle věštecky zahýkala (Nu 22 2 Pt 2). Hagaře s dítětem se zjeví anděl, asi poustevník nebo zběhlý poutník. a ukázal jí vodní pramen (Gn 21,17). Nad tím zajásal i klasický slovenský básník. Rigidně poslušný pater Abraham chce přinést Bohu lidskou oběť, vlastního syna, ale Hospodinův anděl ho zarazí a ukáže na skopce (Gn 22). Na to si musíš dát drink, když to chceš učíst Andělé mohou přicházet ve snu. Tak se stalo Ježíšovu otci, který se vydal do Egypta Mt 2, 13-15). Aktuálně vystupují i andělé smrti – Někdy je to sám JHVJ, který sám udeří na Egypt (Ex 18,4). Anděl odplaty zčervivěl krutého Heroda (Sk 12,33).

Nebe a růže
  Nebe a růže (Autor: Lucie Žáková)

Židovská druhořadá tradice sugeruje, že skvělý anděl se v nebi vzbouřil a byl svržen do světa pozemšťanů (viz Ježíš výrok – L10,18). V poexilní době byli andělé hierarchizováni (podobně jako démoni). Archandělé měli svá jména. Bohem vyvolené Marii se zvěstně zjevil anděl Gabriel (Gabri-El – Bůh jako Rek) – L 1,28. Tohoto Posla vrcholných zpráv zmiňuje apokalyptická. část knihy Daniel. Gabriel má prorokovi či zjevovateli vysvětlit (dešifrovat) obsah (smysl) vidění, jímž Bůh oslovil svého posla (Da 8,16). Gabriel je pohotový, rychlý, včasný Smysl „andělství“ je tedy také v tlumočení (hermeneutika) ( Da 9,21).

Anděly si Izraelci představovali jako mimolidské bytosti, nadlidské, ale ne božské. Židé doby Ježíšovy měli za to, že andělé jsou zbaveni obvyklých lidských potíží, nevstupují do pohlavních nebo přímo manželských vztahů a svazků (Mt 22,30). Někdy jako by to byli boží roboti, nebeští pošťáci; nejsou spaseni, ani nespaseni. Jsou zřízeni a řízeni. Nebe budou leda dekorovat. Také Ne-izraelci měli své dost bohaté „andělské“ představy. Babyloňané vyfantazírovali okřídlená zvířata (keruby a serafy), Řekové měli boha posla Herma. Podobně nakreslené byly služební představy ve starém Egyptě, v Ugaritu i u starých Římanů. Všude se (patrně) jednalo o náhradu někdejšího mnohobožství.

Anděli byli pro„první“ křesťany správcové sborů – to lze ilustrovat oslovením v dopisech sedmi maloasijským sborům (Zj 1–3). Důsažné je „strážné oko“ božích poslů. Samého Boha, Posla poslů, charakterizuje jedinečná ochrana každé doufající duše i každého opeřeného tvorečka: Hospodin tě chrání ode všeho zlého … (Ž 121). Modlitbičku „Andělíčku, můj strážničku“ vymyslela církevní (byť trochu pokleslá) tradice dobře. Řeknete-li někomu, kdo vám skutečně pomohl, „můj anděli“, je to na místě. V duchu hebrejského myšlení můžeš být i ty, také ty, andělem, kterého poslal Nejvyšší. Máš přece poslání a přinášíš poselství. Celé Evangelium (eu-angelion) – toť šik božích hospodinovských andělů-poslů (Žd 11). Připoj se k nim!

Začátek článku    Titulní stránka