1) »A konečně přicházíme k dalšímu druhu práce, nazývanému německý, který se v ornamentu i v proporcích velmi liší od způsobu starého i moderního. Ani dnes jej nejlepší architekti nepoužívají; považují ho za monstrózní, barbarský a za postrádající jakýkoliv řád a vyhýbají se mu. Spíše by se mu mělo říkat zmatek a neřád. V těchto stavbách, kterých je tolik, že zamořují celý svět, jsou vchody zdobeny sloupky, které jsou štíhlé a vinou se jako šroub, takže nemohou nést žádné břemeno, byť by bylo sebenepatrnější. Také všechny fasády, zdobené jak se jen dá, jsou členěny hříšným počtem malých nik nakupených jedna na druhou, mnoha fiálami, bobulemi a kraby, takže - nemluvě o nestabilním dojmu, kterým celá stavba působí - se zdá nemožným zabránit tomu, aby se to všechno každým okamžikem nezřítilo. Tyto stavby opravdu vypadají, jako by byly z papíru a ne z kamene či z mramoru. (...) Kéž Bůh ochrání všechny své země před takovými nápady a takovým stavebním stylem! Ve srovnání s krásou našich staveb jsou to takové znetvořeniny, že nejsou hodny toho, abych dále ztrácel čas řečmi o nich«. (Giorgio Vasari, Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů, citováno podle Erwin Panofsky, Význam ve výtvarném umění, Praha 1981, str. 144).
2) Heslo Alchymie z francouzské Encyclopaedie universalis, viz René Alleau, Hermés a dějiny věd, Studie k archeologii a etnologii vědění se zřetelem k historii alchymie a hermetické tradici, Praha 1995, str. 12.
3) Zdeněk Kratochvíl, Prolínání světů, Středoplatónská filosofie v náboženských proudech pozdní antiky, Praha 1991, str. 64.
4) Tamtéž, str. 67.
5) René Alleau, Aspekty tradiční alchymie, Praha 1993, str. 29-30.
6) viz Milan Nakonečný, Smaragdová deska Herma Trismegista, Praha 1994
7) Tamtéž, citován překlad P. de Lasenica.
8) A. J. Festugiere, La révélation d'Hermes Trismégiste, Paříž 1950-54.
9) E. Ploss, H. Roosen-Runge, H. Schippergs, H. Buntz, Alchimie (Histoire, Technologie, Pratique), str. 64, Paříž 1972.
10) Tamtéž, str. 74.
11) viz heslo Alchymie (cit. v pozn. 2), str. 31-32.
12) V této souvislosti je zajímavé, že alchymie si cenil i Martin Luther: »Umění alchymie představuje reálné a opravdové dědictví filosofie mudrců starověku a nalézám v něm zcela zvláštní zalíbení, a to nejen pro jeho užitečnost a účinnost, dokazovanou jeho destilacemi a sublimacemi kovů, rostlin, vod a olejů, ale také pro překrásné paraboly, jež užívá, jmenovitě paraboly, které jdou od Zmrtvýchvstání až k Poslednímu soudu«. Viz Ploss, Roosen-Runge, Schippergs, Buntz, Alchimie, (cit. v pozn. 9), str. 69.
13) viz Jacques le Goff, Kultura středověké Evropy, kapitola VII. Materiální život, Praha 1991; Pavel Spunar a kol., Kultura středověku, Praha 1995.
14) viz Titus Burckhardt, Alchemie, Sinn und Weltbild, kap. Duch a hmota, Olten 1960.
15) viz Hans Joachim Störig, Malé dějiny filosofie, Praha 1991, str. 228 a dále.
16) Zdeněk Horský, Kepler v Praze, Praha 1980
17) Tamtéž, str. 100.
18) Je pozoruhodné, že přes jednoznačně vědecký charakter svého díla v moderním slova smyslu se Newton intenzívně zabýval i alchymií. Zachovaly se po něm stovky stran poznámek, kterými provázel své alchymistické pokusy, a taktéž některé opoznámkované alchymistické traktáty, například významné dílo Irenea Philalethy Otevřený vstup do uzavřeného královského paláce.
19) Gaston Bachelard, Psychoanalýza ohně, Praha 1994, str. 68.
20) Albert Einstein, Leopold Infeld, Fyzika jako dobrodružství poznání, Praha 1945, str. 190.
21) Werner Heisenberg, Fyzika a filosofie, Praha 1966, str. 131.
22) viz Jacques Bergier, Louis Pauwels, Jitro kouzelníků, Praha 1990.
23) René Alleau, heslo Alchymie (cit. v pozn. 2),. str. 15-16.
24) citováno podle W. Ganzenmüller, Alchemie und Religion im Mittelalter, Stuttgart, 1957.
25) K. CH. Schmieder, Geschichte der Alchemie, str. III, Halle 1832.
26) Například co se týče proslulé Knihy Hieroglyfických figur, Schmieder je neochvějně přesvědčen o autorství Nicolase Flamela, historicky doloženého pařížského písaře z konce 14. století. Spis však byl poprvé zveřejněn až počátkem 17. století a jeho středověký rukopis nebyl doposud nalezen.
27) Marcelin Berthelot, Les origines de l'alchimie, Paříž 1885, str. VI-VII.
28) René Alleau, heslo Alchymie (cit. v pozn. 2), str. 14.
29) viz jeho základní dílo Dogma a rituál vysoké magie, Praha 1995.
30) F. Jollivet-Castelot, La Révolution Chimique et la Transmutation des Métaux, str. 127-128, Paříž, 1925.
31) M. Caron a S. Hutin, Les alchimistes, str. 80, Paříž 1964.
32) viz Oswald Wirth, Le symbolisme hermétique dans ses rapports avec l'alchimie et la Franc-Maconnerie, Paříž 1931.
33) viz René Guénon, La grande Triade, Paříž 1946.
34) Pozoruhodný psychologický výklad alchymie, v mnohém předjímající Jungovy teorie, podal již o třicet let dříve H. Silberer v knize Probleme der Mystik und ihrer Symbolik (Vídeň, 1914).
35) citováno podle francouzského vydání Psychologie et Alchimie, Paříž 1970, str. 50-51 a 54.
36) Tamtéž, str. 42.
37) Jung se dále zevrubně zabýval alchymistickou symbolikou ve dvoudílném spise Mysterium conjunctionis (první vydání Curych 1955-56), které napsal společně se svou spolupracovnicí Marií Louisou von Franz. Ona sama vydala jako třetí díl tohoto spisu rozsáhlý výklad alchymistického rukopisu Aurora consurgens (první vydání 1957).
38) G. F. Hartlaub, Chymische Märchen, Naturphilosophische Sinnbilder aus einer alchemistischen Prunkhandschrifte der deutschen Renaissance. Sonderdrück aus der Werkzeitung die B.A.S.F., Ludwigshafen am Rhein, 1954-1955.
39) Ke své metodologii van Lennep poznamenává: »Na rozdíl od našeho prvního díla nebudeme tuto (alchymistickou) ikonografii analyzovat na základě teorií C. G. Junga, jemuž přesto vzdáváme díky, neboť byl dokonalým znalcem alchymie a mistrovsky přispěl k odhalení její povahy. Chceme posuzovat vyobrazení na základě co nejpřesnějších ikonologi-ckých metod. Oceňujeme kvalitu kritérií, jež pro tyto metody vytyčil Guy de Tervarent (viz Attributs et symboles dans l'art profane, Ženeva 1959), musíme však konstatovat, že jsou nedostatečné pro dekódování esoterické ikonografie. Pro mnoho alchymistických obrazů nemáme k dispozici ani svědeckou výpověď, ani podobné obrazy nebo komentující texty, které by dovolily odhalit jejich smysl. Kdyby byly tyto obrazy odloučeny od svého alchymistického kontextu, mohly by být považovány ve většině případů za zcela banální«. (Alchimie, Contribution a l´art alchimique, Paříž 1984, str. 46).
40) Český překlad této knihy vyšel v Praze v roce 1993.
41) Řada těchto vědců se od roku 1950 účastnila práce La Société de Symbolisme, kterou založil Mojžíš Engelson. V průběhu padesátých let tato společnost pořádala interdisciplinární kolokvia. Velký význam měla mezinárodní konference, kterou uspořádalo UNESCO v roce 1962 pod názvem Les fondements du symbolisme a ` la lumie `re de plusieurs disciplines. U příležitosti této konference vyšlo i první číslo Cahiers internationaux de symbolisme. Příspěvek René Alleaua, nazvaný Význam a funkce symbolismu v dějinách přírodních věd, který na této konferenci přednesl a jenž byl otištěn v prvním čísle zmíněné revue, vyšel česky v roce 1995 v 14. čísle revue Analogon. Z dalších významných badatelů, kteří se této aktivity učastnili, jmenujme zvláště Gilberta Duranda, autora významných prací o imaginaci, jenž roku 1968 založil Centre de la recherche sur l'Imaginaire. Podrobnější informace a bibliografie děl tohoto okruhu badatelů byly publikovány v knize René Alleaua La science des symboles, str. 241-268, Paříž 1974.
42) U příležitosti českého vydání své knihy Aspekty tradiční alchymie navštívil na podzim roku 1993 René Alleau Prahu a přednesl v Národním muzeu přednášku »Tradiční alchymie a otázky postavení člověka na konci moderní doby«. V rámci diskuze, která se po přednášce rozvinula, hovořil Alleau podrobněji o těchto zkušenostech. Srovnej též rozhovor »Na cesty archeologie vědění«, publikovaný v 13. čísle revue Analogon (Praha 1995) a přetištěný v knize »Hermés a dějiny věd« (Praha, 1995).
43) Aspekty tradiční alchymie, (cit. v pozn. 5), str. 53-62.
44) Tamtéž, str. 36-37.
45) Tamtéž, str. 42.
46) Mircea Eliade, Forgerons et Alchimistes, Paříž 1977, druhé, rozšířené vydání, str. 8.
47) Jak v této souvislosti nevzpomenout řady českých mýtů, spjatých s podzemními prostorami a především s důlními štolami, v nichž se často setkáváme s motivem koně, který se zázračně objevuje a neméně zázračně mizí. Ostatně i nejvýznamnější česká hipická legenda, příběh o Horymírovi a Šemíkovi, nabývá v těchto souvislostech jiný a patrně přesnější význam - Horymír, zázračně uniknuvší na koni z Vyšehradu, byl podle této legendy ničitelem dolů, tedy obráncem rudných ložisek před jejich exploatací člověkem (doslova vracel horám mír).
48) M. Eliade, Forgerons et Alchimistes, (cit. v pozn. 46), str. 34.
49) Georgius Agricola připisoval toto dílo Von Kalbemu z Freiburku (Colbus Fribergius). Viz Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, Praha 1933, str. XX.
50) M. Eliade, Forgerons et Alchimistes, (cit. v pozn. 46), str. 40.
51) Tamtéž, str. 146-147.
52) E. J. Holmyard, Alchemy, Harmondsworth, 1956.
53) M. Caron a S. Hutin, Les Alchimistes, (cit. v pozn. 31), str. 121.
54) Joseph Needham, La science chinoise et l'Occident, Paříž 1973, str. 64.
55) Citováno podle M. Berthelot, Les origines de l'alchimie, (cit. v pozn. 27), str. 180-181.
56) Viz Aspekty tradiční alchymie, (cit. v pozn. 5), str. 127.
57) Viz Claude d'Ygé, Anthologie de la poésie hermétique, Paříž 1976, str. 97 - 98.
58) Aspekty tradiční alchymie, (cit. v pozn. 5), str. 27-28.
59) Tento výraz navrhl v roce 1936 v polemice se surrealismem Gaston Bachelard, aby jím vyjádřil perspektivu, k níž by měl směřovat »otevřený racionalismus«, tedy racionalismus, jenž by se systematicky snažil překonávat svá omezení a hledal neustále nové metody bádání.
60) Aspekty tradiční alchymie, (cit. v pozn. 5), str. 92.