Poznámky:

1        Gregory Bateson (1904 - 1980), americký antropolog, biolog a psycholog, považovaný za otce ekologického myšlení, jenž se mj. zasloužil o uplatnění kybernetiky a informatického způsobu myšlení v řadě oblastí - od genetiky, embryologie a evoluce po epistemologii, etnologii a psychoterapii. Vycházíme zejména z jeho poslední knihy Gregory Bateson: Mind and Nature - A Necessary Unity. Bantam Books, Toronto, New York, London, Sydney 1980, zejm. kap. III, str. 73 - 98.

2        Tento náhodný řetězec písmen zde není uváděn náhodně: takto zní název článku o komplexitě od Roberta Writa v čísle The Sciences, March/April 1985, 25 (2): 10 - 12 v sekci The Information Age (Věk informace); tímto odkazem nabyl ovšem tento sled informační hodnotu! A vůbec: co je na tomto konkrétním seřazení "pravděpodobné"? Je ostatně uváděn ne jako příklad nulové informace (nejvyšší míry neuspořádanosti), nýbrž jako příklad maximální komplexity!

3        Bateson si byl těchto důsledků do značné míry vědom; v závěru své knihy, diktované před smrtí, však stačil některé směry pouze naznačit. Přítomné úvahy jsou mj. poctou in memoriam.

4        Podle nedávno zesnulého Humberta R. Maturany (kterého spolu s F. J. Varelou a jejich chilskou školou označil Bateson za své duchovní dědice) náležejí k sobě relevance a signifikance (= nabytí významu tím, že se stanou znamením - tedy pokynem, informací). Varela přímo mluví o "enactment out of background" - vyvstání, ustavení se z pozadí do existence, sjednání souvislostí… To všeVarela vystihuje jako "ztělesněné jednání" (embodied action, srv. F. J. Varela, E. Thompson, E. Rosch: The Embodied Mind - Cognitive Science and Human Experience. MIT Press Cambridge Mass, London, England 1991).

5        Výraz "v určitém smyslu" vyjadřuje jednak to, že smysl oné "totožnosti" není výlučný - absolutní, nýbrž je relativní - poměrný, vztažený: smysl jako směr vztahu, poukaz k sounáležitosti. Na druhé straně však říká, že daný smysl je určitý, nikoliv neurčitý, tj. mlhavý - vágní. Jde o smysl pragmatické totožnosti, jenž je právě smyslem informace; ta je základem toho typu existence (ex-sistentia: vyvstávání, vydělení se, sjednávání se do skutečnosti), která náleží skutečnosti tělesné.

6        Dokonce i anatomicky: tzv. "zrakový nerv" je ve skutečnosti vychlípeninou mozku.

7        Ponechme zatím stranou, že schopnost spatřit podobu mezi trojrozměrným objektem a jeho plochým průmětem jsme si rovněž museli osvojit; a není tomu tak dlouho - teprve od vzniku perspektivního malířství za renesance - co nám, příslušníkům západní kultury, připadá takové znázornění (batesonovské pattern-that-connects) přirozené - "realistické"!

8        Z toho přirozeně nevyplývá, že by každé poznání bylo pravdivé, že by totožnost poznaného - tj. existujícího v mysli a poznávaného - existujícího, např. existujícího tělesně, byla beze všeho zaručena. Poznání nevyčerpává svůj předmět. To neznamená, že je "vždy jen částečné", jak se rádo říká. Může stejně dobře platit i opak: totiž že v poznání je věc mnohem či v mnoha ohledech skutečnější. Proto se živé bytosti, včetně člověka, činně "dávají najevo", "dávají se poznat", čímž prohlubují - obohacují vlastní skutečnost, srv. Adolf Portmann: Neue Wege der Biologie. Sammlung Pieper, 1965, česky: Adolf Portmann: Nové cesty biologie. In: Ke stému výročí Adolfa Portmanna (1897 - 1982) SciPhi 7: 51 - 161, 8: 3 - 112, zvl. IV. kap., Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, Praha 1997. O sourodosti bytí poznávaného a poznání viz Z. Neubauer: Esse objectivum ? esse intentionale - Cestou k fenomenologické biologii, tamtéž 8: 113 - 160): jde o určitý (epistemologický) případ partnerství, o němž bude řeč níže. Ontologická sourodost poznávaného a poznání jenom znamená, že obě skutečnosti, v těle a v mysli, představují různé způsoby téhož bytí. V tom se Batesonova "epistemologie" shoduje s holonomním pojetím skutečnosti u Karla Pribrama, s nímž byli čtenáři seznámeni v prvním čísle tohoto časopisu - Z. Neubauer: Holografická abdukce Karla Pribrama a holonomní řád skutečnosti. Psyche et natura, 1: 38 - 47, 2000, srv. Sborník prací K. Pribrama Mozek a mysl - Holonomní pohled na svět. Knihovna ceny nadace VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových, sv. 1., Vesmír, Gallery, Praha 1999.

9        Narážka na známý zenový kóan: tleskni rukama - toto je zvuk dvou dlaní; jaký je zvuk tlesknutí jedné dlaně? (Mind and Nature, III.1, str. 76 - 77)

10        Je zřejmé, že "obsahy" mysli, lépe řečeno stavy mysli nejsou této povahy: každé pochopení je novým pochopením, naplněním nějaké možnosti, které původní stav nabízel, a tudíž proměnou toho, co je pochopeno, uvědoměno, poznáno. To proto, že sám tzv. "stav mysli" není daností, nýbrž rozvrhem možností, jejich "rozpoložením". (V kvantové fyzice, která se dosud shlíží v ideálu objektivity, tomu odpovídá rozložení pravděpodobností možných - "superponovaných" - stavů.) Ani výraz "stav mysli" není proto vhodný: povaha mysli není statická, nýbrž dynamická (DYNAMIS = možnost, schopnost, moc). Proto skutečnost, dokud je pojímána jako objektivní realita, nemůže být mind?like. Dle Descarta je mysl zcela jinou věcí (skutečností): je "záležitostí přemítající" (res cogitans), na rozdíl od toho, co je předmětem (objektem) jejího přemítání (myšlení, poznávání). "Předmětná/věcná skutečnost" (což je význam obratu realitas objectiva) přemítaného je "záležitostí rozprostraněnou" (res extensa). Kybernetika však učinila samo přemítání (cogitatio, které pojala jako information processing) předmětem svého zájmu, který zahrnoval jak myšlení, tak živé pochody. Bateson, který stál u zrodu tohoto nového zaměření, stačil poukázat na jeho převratnost ještě dřív, než masivní nástup "informačního věku", pro který se "informace" stala "houskou na krámě", tedy čímsi předmětným, utopil radikální odlišnost její existence a samo informatické myšlení ve zmatené bezmyšlenkovosti (Batesonově "muddleheadedness").

11        Oba pojmy Bateson převzal z práce C. G. Junga Septem sermones ad mortuos (Sedmero kázání mrtvým); Jung je připisuje starověké gnózi. Na rovině archetypů však řádu skutečnosti, který Jung slovem pleroma míní, říkali gnostikové obvykle PLANÉ (zmítání, bloudění), navozující představu stejnorodé, pusté, lhostejné, bludné pláně, prázdnoty, nicoty, jejímž opakem bylo pro ně právě PLÉRÓMA - plnost, totiž plnost, hojnost bytí (srv. "plný života"!). U Batesona, který Jungovo pleroma oprávněně ztotožnil se světem veličin (a tudíž s objektivním řádem skutečnosti), je souvislost s plností výstižná. Označení creatura - stvoření (tvaroslovně, jako participium futuri - příčestí budoucí, doslova "to, co se s-tvoří", tj. co vznikne, povstane s-tvářením mnohotvárného v jednotu, jak to skvostný český protějšek "stvoření" vyjadřuje), je v rámci Batesonova myšlení rovněž výstižné (byť jakožto pozdně latinský biblický výraz, v klasické gnózi neznámé): vyjadřuje opak plnosti-úplnosti, jež vylučuje možnost a nepřipouští dynamiku.

12        Nikoliv ovšem vždy stejně přirozeně, logicky, naléhavě, přesvědčivě, zřetelně, patrně, snadně (= nasnadě): výraz "symetrie" je zde brán v přirozeném, původním významu sou-měrnosti - souměřitelnosti, srovnatelnosti (asi jako když se hovoří o "větší a menší polovině, lepší polovici" atp.).

13        Puzzle-solving activity, jak T. S. Kuhn charakterizuje "normální vědu" (The Structure of Scientific Revolutions, Univ. Chicago, 1962, 1970; v řadě: The Masterpieces of Science, Univ. Chicago, 1986; český překlad Tomáše Jeníčka, Struktura vědeckých revolucí, OIKOYMENH, Praha 1997).

14        Souvisí to s mýtem (zde ve významu smyšlenky-báchorky) mytického člověka, politováníhodně naivního předchůdce nás, dějinných racionálních lidí, zvyklých vše kriticky posoudit na vlastní pěst a všechny samozřejmosti a východiska klást vždy znovu do otázky, zatímco onen dávný, naivní happy Jim nalézal v mýtu odpovědi na všechny své otázky po smyslu sebe, světa, života, existence - v mýtu. Ačkoli tento mýtus mytického člověka byl donedávna (a snad dodnes je) zastáván i velikým učenci a mysliteli, rozplyne se před výzvou, kterou svého času vyslovil Martin Palouš: "Ukaž mi jediný příklad takového mýtu!" Ač jsou mýty nepochybně pokladnicemi kosmické zkušenosti lidstva, zkušenost, jak ještě ukážeme, nespočívá v údajích, řešeních a odpovědích.

15        Argument, že "Bůh nemůže být všemohoucí, ježto nemůže stvořit kámen, který by nemohl uzvednout", je třeba brát vážně; nejde o buď duchaplný nebo slabomyslný vtip či o naivní sofisma, jak je odbýván! Ostatně vševědoucí Bůh, který dle Einsteina "nehází kostkou" ("der Herr Gott würfelt nicht"), je jednak ubožák, který ani nemůže jít do kina, neboť vidí-li všechno, pak nemůže pochopitelně sledovat kinematografickou iluzi pohybu - a proč by to vůbec dělal?, stejně ví předem, jak to dopadne! A proč si (nám?, komu vlastně?) pouští ono již natočené "kosmické video"? Navíc je velký darebák, tvoří-li lidi, o nichž předem musí vědět, že budou zatraceni. Z důkazu Boží existence, nalezeném v pozůstalosti Kurta Gödela, ostatně vyplývá, že vševědoucnost a všemohoucnost se vzájemně vylučují!

16        TO DRAMA = výjev, doslova jednání, činění, konání, od slovesa DRAÓ = jednám, činím; "drama" se pojí s jinými divadelními výrazy, které se nám již nabídly, jako "jednání", "dějství" či "výstup".