V tomto souboru se nacházejí poznámky pod čarou k doslovu ke knize Stuarta Kauffmana „Čtvrtý zákon“, kterou před časem vydalo nakladatelství Paseka. Autorem doslovu je vynikající český biolog slovenského původu docent doktor Anton Markoš článku, který přednáší na Přírodovědecké fakultě UK a současně je vědeckým pracovníkem Centra pro teoretická studia, což je společné pracoviště AV ČR a Univerzity Karlovy.
Poznámka číslo 1: Vybráno z knihy M. Tomáš (1996): Filozofický obraz světa Hermanna Helmholtze. Praha: Academia.
Poznámka číslo 2: H. Bergson (1919), Vývoj tvořivý. Praha: J. Laichter. Na všech místech, kde cituji Bergsona, jde o toto dílo; čísla za citátem udávají stránku.
Poznámka číslo 3: Ziman, J. (2000), Real science. What it is, and what it means. Cambridge: Cambridge University Press, s. 95.
Poznámka číslo 4: Anderson (1972), Science 177, 393–396
Poznámka číslo 5: Z. Kratochvíl (1994), Filozofie živé přírody. Praha: Herrmann a synové, s. 32
Poznámka číslo 6: Zatím pomineme skutečnost, že v současné vědě máme minimálně dva monumentální příběhy – jeden kosmologický o vývoji života od Velkého třesku, druhý o evoluci života. Jak uvidíme níže, lze je do této „normální“ vědy propašovat jen jakousi oklikou.
Poznámka číslo 7: Nemluvě o tom, že definovat „okamžik“ není triviální úkol – viděli jsme v 8. kapitole, jak jsme se se zkracováním časových intervalů snadno přehoupli do oblasti kvantové neurčitosti. Nemohu-li ostře definovat časové intervaly, je po deterministickém modelu.
Poznámka číslo 8: Zatímco běžná síla F je jaksi „hmotná“, že? O nehmotné životné síle mluví například Francis Crick v úvodu ke knize Věda hledá duši (1997, Praha: Mladá fronta, s. 16); ověřil jsem v originálu, že nejde o licenci překladatele. Podobně najdete tento nesmyslný obrat v hesle vitalismus ve Všeobecné encyklopedii Diderot (1996); tam je ještě doplněno, že tato síla je „nadpřirozená“.
Poznámka číslo 9: Driesch, H. (1905). Der Vitalismus als Geschichte und als Lehre. Leipzig: J. A. Barth, s. 229
Poznámka číslo 10: Tamtéž, s. 57, zvýrazněno mnou; ostatně toto konstatování ohledně gravitace platí – mimo teorii relativity – dodnes.
Poznámka číslo 11: Tamtéž, s. 207-208.
Poznámka číslo 12: Od jisté doby si začali proto říkat organicisté. Pozor ale: není moudré říct organicistovi, že je vlastně vitalistou.
Poznámka číslo 13: Pod různými převleky, například Genetik, Fyziolog, Cytolog, Vývojový biolog.
Poznámka číslo 14: Z českých překladů viz například Dawkins, R. (1998), Sobecký gen. Praha: Mladá fronta; Dawkins, R. (2002), Slepý hodinář. Praha: Paseka; Ridley, M. (1999), Červená královna. Praha: Mladá fronta; Ridley, M. (2000), Původ ctnosti. Praha: Portál; Wilson, E.O. (1998), Konsilience. Jednota vědění. Praha: Nakladatelství lidové noviny; Viz též kritiku v Markoš, A. (2000), Tajemství hladiny. Hermeneutika živého. Praha: Vesmír
Poznámka číslo 15: J. Monod (1970), Le hasard et la nécessité. Paris: Seuil.
Poznámka číslo 16: Je vůbec záhadou, jak se mohlo stát, že dnešní doba hází oba nesouměřitelné názorové směry do jednoho pytle.
Poznámka číslo 17: Viz Borghesovu povídku Tlön, Uqbar,Oorbis tertius; česky např. ve výboru Nesmrtelnost, Praha: Hynek 1999.
Poznámka číslo 18: Viz například rozhovor s Kauffmanem, Vesmír (2001) 80 (3), 165