Popatřeme nejprve na křídlo rajských počátků. Podivný stromovitý útvar v popředí s primitivně plavuňovitě se vidlícím hlízovitě zduřelým kmenem, kterému vzdor objemnosti chybí skutečná niternost, neboť je zjevně dutý či vyplněný vláknitou dření, je symbolem i prototypem vegetativního řádu přírody. Zdá se, že jde o Boschovu představu toho, co později Goethe nazve „prarostlinou“ (Urpflanze) – o základní a výchozí podobu rostlinné existence. Za tímto obludným rostlinným útvarem, hadovitě obepnutým okrouhlolistou kvetoucí liánou, se táhne hustý lesosad stromů obsypaných rudými plody, z travnatého povrchu země vyrůstají rozmanité stromy, křoviny a skalnaté útvary žlutých, oranžových a modrých barev, mnohdy opět ústící do vegetativních (fytomorfních) výčnělků a výrůstků. Kolem jedné datlové palmy, vytvářející jakoby protějšek prastromu, se vine had, skalními dutinami prolétají ptáci.

V tajemném čarokrásném útvaru, tyčícím se uprostřed levé scény, lze pak z naší perspektivy spatřit druhý, tělesný řád živé skutečnosti. Poukazuje k němu svou tělesně růžovou, krví pulzující barvou, souměrností a úměrností svých nádherných tvarů. Temnota za okrouhlým, oku podobným otvorem do kulovité základny, která se nachází přesně uprostřed obrazu, nás patrně odkazuje k niternosti. Tělesnost vyjadřuje čtyřčetná symetrie a čtvero pramenů, prozrazujících, že celý útvar je stylizací „studnice života“, napájející řeky ráje: „A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky.“ O souvislosti rajských řek, studnice života a Boží Moudrosti ztělesněné sovou při vstupu do nitra, jejich vztahu k Marii a mariánské tematice a poukazech k události Vtělení byly napsány celé knihy.

Navzdory své „psychické“ podstatě, zastupující druhý, tělesný rozměr stvoření, se celý tento útvar vyznačuje spíše minerálně-rostlinným vzhledem. Máme před sebou duši ve stavu zrodu, ve své zárodečné, vegetativní podobě. Stvořená „všeliká duše živá" ostatně sama není žádnou určitou tělesnou bytostí, ale právě zdrojem a rozměrem jejich utváření. Nezapomeňme, že v našem výkladu setrváváme v rámci třetího řádu stvoření, předznačeném vstupním obrazem. Tento Kristalgesetz der Weltgestalten (krystalický zákon podob či utváření světa), jak jej výstižně označil W. Fraenger, proto jen vyjadřuje podobu podílu řádu tvorů na řádu tvarů. A vskutku: útvar vyvstává z chaoticky členité, vodami prosáklé země, vystupuje z hladiny právě tak jako skaliny, byliny a dřeviny vstupní scenérie. Je snad více a důmyslněji usměrněným vnitřním prouděním vod utvářen (modelován), k dokonalosti pak vybroušen vzdušnými proudy. Kromě sluneční symboliky okrouhlé základny, vyjadřující stálost, je v celém filigránsky křehkém šperku ústředního rajského útvaru měsíčními srpky zastoupena symbolika lunární, zdůrazňující vegetativní proměnlivost stvoření. Celý útvar je dynamický – předvádí duši jako metamorfózu – studnici života a bránu do nezbadatelných, bezedných hlubin niternosti, jejíž okrouhlý vstup připomínající oční zřítelnici (panenku-Pannu – koré kosmú, jak je nazývána Duše světa) střeží sova – ztělesnění Moudrosti.