Obsah:

Na úvod

Pozdrav pana presidenta Havla Svět jako dar

Fysis a stvoření

		Zdeněk Neubauer: Výklad triptychu Hieronyma Bosche
		Triptych Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší byl po staletí výkladů pevně spojen s výsostným mytickým příběhem evropské civilizace – stvořením světa, po otevření triptychu pak s příběhem stvoření našich prarodičů Adama a Evy a osudu jejich potomků, lidstva až k jejich zániku. Při četbě předkládaného textu jsme ovšem svědky dalšího napínavého příběhu: filosof a biolog Zdeněk Neubauer sestupuje od tradovaného chápání obrazu jako příběhu stvoření Adama a Evy a dalšího osudu lidstva do ještě hlubší genealogické vrstvy tohoto příběhu: ke stvoření biblí popisovaných mohutností, které prostupují celek stvoření. Centrálním motivem triptychu se pak stává jedna z nich, vegetativní mohutnost stvořená třetího dne, příběh fysis (přírody), která teprve umožnila veškeré dění a lidskou historii.

Kolektivní inteligence

		Jiří Zemánek: Jsme v tom všichni hluboce pospolu
		Následující text je podnětná úvaha překladatele knihy Christophera Bache „Živá třída“, Jiřího Zemánka, kterou nakladatelství Carpe Momentum Praha použilo jako doslov k této velice zajímavé knize, když se ji v roce 2015 rozhodlo vydat. Časopis Vhled se snaží, pokud možno pravidelně, přinášet příspěvky na téma kolektivní inteligence, které je u nás velice zanedbáváno. Úvaha Jiřího Zemánka, stejně jako výše zmíněná kniha Christophera Bache jsou v tomto ohledu mimořádně zajímavé a rozhodně si zaslouží pozornost čtenářů.

Poznaní a sebepoznaní

		Terezie Jirásková: Cestopis mysli s Terezií Jiráskovou
		Užívání psychoaktivních substancí člověkem můžeme vysledovat zpět po celá tisíciletí až na samotný počátek historie lidstva. V mnoha rozdílných částech světa se od nepaměti užívají rostlinné přípravky s obsahem látek ovlivňujících vědomí k rozmanitým rituálním anebo duchovním účelům. Rostliny obsahující psychoaktivní látky sehrály důležitou úlohu během šamanských obřadů, domorodých léčebných praktik, ceremonií přechodu, mysterií smrti a znovuzrození, ale i dalších podobných tradic.

O profesoru Neubauerovi

		Stanislav Komárek: Proslov na rozloučanou
		Ivan M. Havel: Filosof poutník
		Petr Piťha: Requiem za Zdeňka Neubauera
		Zdeněk Pinc: Ze zajetí těla vysvobozen
		Michal Bartoš: Bylo to s ním „hezkýýýýý“
		14. 7. 2016 byla v Bazilice u svaté Markéty v Praze v Břevnově celebrována zádušní mše svatá za našeho drahého, všemi obdivovaného přítele, mimořádně vzdělaného biologa a filosofa, profesora Zdeňka Neubauera. Zdeněk ve své generaci sehrál zcela mimořádnou úlohu. Právě jeho intelektuální podněty byly zcela zásadní pro utváření celé generace přírodovědců a filosofů, kteří v současné době působí na českých universitách. Přinášíme několik vzpomínek na tohoto mimořádného a vzácného člověka.

Matematika a svět

		Petr Vopěnka: Fragment úvodu k 13. Eukleidově knize
		Světoznámý český matematik emeritní profesor University Karlovy Petr Vopěnka je širší veřejnosti znám jako autor skutečně monumentálního díla o dějinách matematiky, nazvaného „Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci“, které vznikalo v období let 1981 až1996 a které je podloženo hlubokým studiem matematiky, historie, filosofie a veškerého vědění a umění té které doby. V minulém roce nás profesor Petr Vopěnka navždy opustil a zatím tedy nabízíme jeho věrným čtenářům alespoň fragment z jednoho díla, kterým se v poslední době zabýval.

Člověk a lidstvo

		Eva Vondráková: Nadané děti a možnosti jejich rozvoje v současné praxi
		Integrace a nověji také inkluze jsou pojmy tradičně spojované s výukou handicapovaných žáků. Ve školském zákoně je najdeme v odstavci „Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných“. S pochopením potřebnosti péče o handicapované asi nemá v současné době nikdo problém. V porovnání s tím může vypadat zařazení „dětí, žáků a studentů nadaných“ do stejné části legislativy jako nepatřičné. Něco na tom je – nadání opravdu není, alespoň samo o sobě, žádný handicap. A proč se jimi vůbec zabývat? Podobné otázky si v následujícím článku klade jeho autorka, nejvýznamnější česká odbornice v oblasti péče o nadané, psycholožka PhDr. Eva Vondráková, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání.

Vědění a doba

		Anton Markoš: Kauffmanův pokus o kvadraturu kruhu
		S životem totiž do našich úvah vpustíme příběh a jsme ztraceni, protože příběhy do vědy nepatří. Ty už se nedají zredukovat na soubor objektů a předem daných, tedy bezčasových vztahů. Příběh je možný jen ve světě, ve kterém platí „Duch si vane, kam chce“ (srovnej J 3,8). Příběh není líčením, jak věci jsou, je jejich interpretací! Věda, jak jsme viděli, podobné věci a priori nedovoluje; naopak požaduje, aby svět byl popsatelný – do detailů. Svět, který má nápady a „vymýšlí“ si nová pravidla a zákonitosti, není o nic lepší než svět, ve kterém se dějí zázraky – v obojím případě jde o nepřekonatelnou překážku vědeckého úsilí. Příběhy jsou přece vypravovány nikoli vědeckým, ale přirozeným jazykem, s jeho pluralitou významů, kontextů, interpretací, se zámlkami, vsuvkami, vtipem... Zatímco v té pravé vědě všechno – i život – musí být redukovatelné na objekty, „základní stavební jednotky“. Jen tak lze dosáhnout požadavku popsatelnosti malým počtem jednoduchých pravidel či zákonů,... píše docent Anton Markoš.

O spravedlnosti

		Ivan Štern: O spravedlnosti
		Základní představa spravedlnosti zřejmě k člověku bytostně patří a každá lidská společnost se o ni opírá. Přitom je to jev nesmírně, zahrnující spoustu složek a součástí. Jednou z podstatných složek spravedlnosti je myšlenka rovnosti: spravedlivě znamená všem stejně. Dále je tu myšlenka spravedlivé odplaty, která říká, že zločin má být jaksi vyrovnán nebo odčiněn podobným prestem: oko za oko, zub, za zub, říkají všechny pradávné formulace spravedlnosti. Společnost a stát se má ke všem svým členům chovat „rovně“, ale zdaleka ne všechno v životě má být svěřeno společnosti a státu. Lidé si sice mají být v zásadních věcech „rovni“, to však nikdy nemůže znamenat, že by byli nebo měli být stejní.

Výchova a vzdělávání

		Zdeněk Pinc: Stvoření chápat jako dar
		5. října byla profesoru Janu Sokolovi, výraznému českému mysliteli, překladateli a spoluzakladateli Fakulty humanitních studií UK udělena Cena Nadace Vize 97. Právě v tento den, uděluje v souladu se svým posláním svou mezinárodní Cenu význačnému mysliteli, který svým dílem překračuje tradiční rámec vědeckého poznání, přispívá k chápání vědy jako integrální součásti obecné kultury, nekonvenčním způsobem se zabývá základními otázkami poznání, bytí a lidské existence. Každoročním udělováním Ceny tak nadace umožňuje české veřejnosti setkání s průkopníky zajímavých proudů soudobého vědeckého myšlení a seznamuje ji s jejich dílem. Nezbytnou součástí ceremoniálu je úvodní řeč (Laudatio), jejímž cílem je představit oceňovaného. Sepsáním této řeči byl pověřen v případě profesora Jana Sokola docent doktor Zdeněk Pinc, druhý z dvojice spoluzakladatelů Fakulty humanitních studií UK a jeho dlouholetý přítel. A právě tento text zde nyní čtenářům časopisu Vhled nabízíme.

O sociálním kapitálu

		Miroslav Žák: Ekologické pojetí světa a přívětivá společnost
		V současné době se často hroutí demokratické uspořádání v Evropě i v USA. Přesněji řečeno, zdá se, že se hroutí. Zcela zřejmě souvisí toto dění s globalizací. Pierre Teilhard de Chardin tento proces předvídal již v době, kdy byl teprve v zárodečném stadiu a nazýval ho „planetizace“. Je to období základní a převratné, ale neobyčejně obtížné. Lidem se zdá, že svět, ve kterém až dosud žili je u konce. Hranice mezi jednotlivými světy mizí, a ne všichni se dokáží této skutečnosti přizpůsobit. Především je poprvé v dějinách vážně otázka, jak organicky spojit lokální s globálním. Jsem hluboce přesvědčen, že to možné je a o podmínkách, které musí být splněny, aby se něco takového podařilo se chceme systematicky zabývat na stránkách časopisu Vhled v části nazvané „O sociálním kapitálu“. Jako první příspěvek nabízíme čtenářům článek nazvaný „Ekologické pojetí světa a přívětivá společnost“, který byl původně před časem napsán pro Kulturní noviny. Náš moudrý a vzdělaný přítel profesor Zdeněk Neubauer s úsměvem říkal, že konec světa se v minulosti odehrál již mnohokrát. Určitě měl pravdu. Nenechme se tedy současným vývojem příliš odradit.

Literární příloha

		Miroslav Žák: Zázraky se také dějí
		Již dlouhou dobu jsme přesvědčeni, že právě do takového časopisu, jako je Vhled část nazvaná „Literární příloha“ zcela organicky patří. Už Tomáš Garrigue Masaryk napsal: „Umění a zejména krásná literatura má pro společenský život každého národa velký význam výchovný.“ A nejen výchovný. Často problémy obtížně sdělitelné jiným způsobem, jsou v podobě literární, přesněji řečeno beletristické, jaksi uchopitelnější, přijatelnější a srozumitelnější. Nejde tedy o to, zdali literatura do takového časopisu jako Vhled patří, nebo ne, ale jaká to má být literatura. My bychom si přáli čtenářům nabídnout takovou literaturu, která jim takové nové poznání alespoň trochu usnadňuje. Protože se opět blíží Vánoce, zvolili jsme příběh s vánoční tématikou nazvaný „Zázraky se také dějí“. Jde o jednu z povídek, která je součástí připravované povídkové knihy, která byla právě podle této povídky pojmenována.