Obsah:

Na úvod

Pozdrav pana presidenta Havla O cestě do lepších časů

O řádu světa

		Zdeněk Neubauer: Povaha a moc abecedy
		Znovu předkládáme čtenářům časopisu Vhled jeden z podnětných textů profesora Zdeňka Neubauera. Jedná se o úvodní pasáž připravované knihy Písmo –Počet – Pořadí. Zdeněk Neubauer kromě jiného píše: „Svět západní civilizace spočívá na gramotnosti. Naše kultura, její vzdělanost, zbožnost, umění, spočívá na vědění spojeném s abecedním písmem a závislém na schopnosti číst, psát a počítat. To proto, že náš moderní svět stojí – aniž to ví – na Písmenech – základech skutečnosti: světový řád – pořádek je abecední. Což budiž míněno doslova. Svět, který obýváme a známe, si nelze představit ani znázornit – zobrazit, zato jej lze napsat – vyjádřit písemnou formou, posloupností písmen. Věda – Science, exaktní přírodověda, experimentální a matematická, vzniká, když příroda je prohlášena za knihu – knihu stvoření, paralelní k Bibli – knize zjevení.

Kolektivní inteligence

		Miroslav Žák: Dva typy kolektivity
		V prvním čísle obnoveného časopisu Vhled jsme uveřejnili (díky laskavosti revue Prostor) fascinující úvahy Toma Atleeho, který se zabývá tím, jak využít pojem kolektivní inteligence v sociálním kontextu. Tom Atlee je dnes již mezinárodně známý globální aktivista, který promýšlí pokročilé formy demokratického uspořádání světa. Je zcela zřejmé, že současné demokratické formy se postupně vyčerpávají a budou se muset dříve, či později proměnit v dokonalejší. My se dnes chceme zabývat dvěma typy kolektivity. S tím prvním se setkáváme docela běžně, je to kolektivita davu. V davu se individuální schopnosti ztrácí, člověk je jaksi zprůměrován na minimum. Existuje ale i jiný typ kolektivity, kolektivita skutečného společenství, které možnosti jednotlivých individualit násobí. V této oblasti je stále velký zmatek. Psychologie davu je docela dobře známa, ale úžasné možnosti, které před námi otvírá skutečné společenství, stále budí úžas a rozpaky a přesto je to zřejmě něco pro budoucnost lidstva zcela podstatného. Proto jsem článek převzal i do dalšího čísla.

Poznaní a sebepoznaní

		Terezie Jirásková: Mozartův efekt aneb Vliv hudby na člověka
		Jak souvisí hudba s inteligencí a zvláštními dovednostmi lidí? Odpověď hledá seriál Terezie Jiráskové. Vztah mezi hudbou a inteligencí, matematikou a dalšími dovednostmi lidi zajímá od Pythagorových dob. Jeden z objevů v této oblasti z roku 1993 se nazývá Mozartův efekt a zvyšuje zájem o klasické hudební vzdělání. V čem tento efekt spočívá, dozvíte se v zajímavém seriálu Terezie Jiráskové, který před časem vytvořila pro stanici Český rozhlas Plus a který vám nabízíme v tomto čísle časopisu Vhled.

Matematika a svět

		Tomáš Sedláček: Metamatematika
		V minulém čísle jsme požádali doktora Sedláčka o výběr jeho úvah, které již dříve vyšly v Hospodářských novinách. V tomto čísle nabízíme čtenářům ukázku (přesně řečeno kapitolu nazvanou „Metamatematika“) z jeho nyní již světoznámé knihy „Ekonomie dobra a zla“. Děkujeme rovněž nakladatelství 65. pole, které tuto báječnou knihu v češtině vydalo a doporučujeme ji všem čtenářům časopisu Vhled. Jsme totiž přesvědčeni, že chytré myšlenky je třeba stále znovu a znovu opakovat. Každý, kdo si tento text přečte (tentokrát ho čtenáři najdou v části „Matematika a svět“) pochopí, proč jsou přednášky doktora Sedláčka tak oblíbené. Jeho vhled do problematiky, kterou se zabývá, je totiž značně pronikavý.

Člověk a lidstvo

		Eva Vondráková: Integrace, inkluze a zákonitosti ve vzdělávání nadaných
		Integrace a nověji také inkluze jsou pojmy tradičně spojované s výukou handicapovaných žáků. Ve školském zákoně je najdeme v odstavci „Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných“. S pochopením potřebnosti péče o handicapované asi nemá v současné době nikdo problém. V porovnání s tím může vypadat zařazení „dětí, žáků a studentů nadaných“ do stejné části legislativy jako nepatřičné. Něco na tom je – nadání opravdu není, alespoň samo o sobě, žádný handicap. A proč se jimi vůbec zabývat? Podobné otázky si v následujícím článku klade jeho autorka, nejvýznamnější česká odbornice v oblasti péče o nadané, psycholožka PhDr. Eva Vondráková, předsedkyně Společnosti pro talent a nadání.

Vědění a doba

		Miroslav Žák: Proč neprocházíme zavřenými dveřmi
		Kolik jen v minulosti proběhlo nenávistných a zbytečných diskusí o tom, zda ta či ona představa světa je, či není pravdivá a kolik jich stále probíhá? Záhady prosím to ano, vždyť věda je tady od toho, aby záhady vysvětlovala, ale zázraky, řekne si pozorný čtenář. Zázrak je přece něco přirozeně nevysvětlitelného, něco takového do vědy vůbec nepatří, to jsme se všichni učili ve škole. Jenže to je, jak se ukazuje, další předsudek, patřící spíše do devatenáctého století. Zázrak je prostě jen to, co se děje jakoby za zrakem a co není možné jakýmkoli hleděním a zíráním objasnit a vysvětlit, co vždy z principu zůstane alespoň trochu za obzorem. Prostě nebude to nikdy, a to z principu, úplně vysvětlitelné, ale jen popsatelné.

Demokracie a globalizace

		Ivan Štern: Přežije západní demokracie globalizaci?
		Demokratické instituce díky dějinnému procesu, který se dnes obvykle nazývá globalizace, prožívá těžké časy. Je tomu tak proto, že globalizace je jen jiné označení pro integrační procesy na planetě Zemi a ty jsou zcela určitě nevratné. Jenže demokratické instituce vznikly jen v západním kulturním okruhu. Jiné kulturní a civilizační okruhy nic takového nevyvinuly a základ demokratické kultury, koncept lidských práv je jim bytostně cizí. jak se stavíme k našemu vzácnému dědictví my sami? Najde se sice jen málo lidí, kteří se otevřeně staví proti konceptu lidských práv. Jenže stále častěji se ukazuje, že mají-li demokratické instituce dobře pracovat, existují jisté povinnosti, které musíme rovněž přijmout, jako cosi samozřejmého. Existují dokonce návrhy konceptu lidských povinností. Zde ale narážíme na problém odpovědnosti k druhému člověku i k druhým lidem. Ale jak se vztahujeme ke své vlastní odpovědnosti? Není to nijak slavné. Naučili jsme se, ať již z jakéhokoli důvodu, že za to, co nás potkalo, může vždy někdo jiný. A to rozhodně stojí za hlubší zanyšlení.

Výchova a vzdělávání

		Jan Sokol: Je škola na odstřel?
		Naše školy a školství jistě trpí mnoha nedostatky, aspoň jeden ale možná pomalu mizí, totiž nezájem veřejnosti. Jakoby si i česká veřejnost začala uvědomovat, že na školách záleží, a přemýšlet, co s nimi dál. Také školy a učitelé totiž lapají po dechu, když se mají vyrovnávat s rychlými změnami společnosti, s jejími nároky a požadavky. Na druhé straně stále ještě slýchám v tramvaji mladého rodiče, který se své ratolesti docela samozřejmě zeptá: „Tak co s tebou v té blbárně zase dělali?“ Tohle za našich mladých let skutečně nebylo a s tím si školy samy poradit nemohou – stejně jako s konkurencí nesrovnatelně zábavnějších „zdrojů informací“, jako je televize a internet. Je proto škola zbytečné a zralá na odstřel? Jan Sokol klade sobě i nám nepříjemné, ale jak je jeho zvykem vždy přívětivé otázky, které se týkají současné a nejen české školy a týkají se tedy nějakým způsobem nás všech. Rozhodně stojí zato se o nabízená řešení zajímat.

Literární příloha

		Miroslav Žák: Josef (aneb O důvěře)
		Již dlouhou dobu jsme přesvědčeni, že právě do takového časopisu, jako je Vhled část nazvaná „Literární příloha“ zcela organicky patří. Už Tomáš Garrigue Masaryk napsal: „Umění a zejména krásná literatura má pro společenský život každého národa velký význam výchovný.“ A nejen výchovný. Často problémy obtížně sdělitelné jiným způsobem, jsou v podobě literární, přesněji řečeno beletristické, jaksi uchopitelnější, přijatelnější a srozumitelnější. Nejde tedy o to, zdali literatura do takového časopisu jako Vhled patří, nebo ne, ale jaká to má být literatura. My bychom si přáli čtenářům nabídnout takovou literaturu, která jim takové nové poznání alespoň trochu usnadňuje. Protože se ale blíží Vánoce, zvolili jsme pro začátek příběh nazvaný „Josef (aneb O důvěře)“. Jedná se o literární apokryf z připravované knihy apokryfů, který snad alespoň trochu a alespoň některým čtenářům zpříjemní předvánoční atmosféru.