O nás
Obsah
Archiv
Partneři
Zajímavé weby
Kontakty
Ivan Štern vytváří pro ČRo Plus (před tím pro ČRo 6) každý týden autorský pořad Lidé pera, z tohoto rozsáhlého cyklu pocházejí i níže uvedené pořady. V oblasti každodenní publicistiky se specializuje na politický vývoj ve střední Evropě s důrazem na Německo a Polsko. Publicistikou se zabýval celý svůj dospělý život. To byl také důvod, proč na přelomu 60. a 70. let minulého století vystudoval Vysokou školu ekonomickou s cílem být redaktorem, zaměřeným na politiku a ekonomiku.
Známé politické důvody (normalizace) mu nakonec v této kariéře zabránily. V 70. a 80. letech minulého století se živil jako informatik a jako středoškolský profesor. Publikoval jen v samizdatech a překládal. V 90. letech externě spolupracoval s několika listy. Převážně se však věnoval v různých rolích státního úředníka na budování nové demokracie. Publicistikou se začal systematicky zabývat až od roku 2000, kdy dostal nabídku pracovat pro Český rozhlas.
Pořad Lidé pera je složený z vybraných textových citací, případně z vybraných živých vystoupení při různých příležitostech, odpovídajících charakteru pořadu a sledujících určité politické téma. Vybrané citace či části zvukových záznamů jsou propojeny průvodním slovem a komentářem autora. Pořad pojednávané téma prostředkuje zásadně očima autora. Posluchači však umožňuje, aby si případně jasně uvědomil, proč v některých případech s autorem nutně nemusí souhlasit. Tento pořad je jedinečný v tom, že žádný podobný na rozhlasových či televizních vlnách neexistuje v naší zemi, a pravděpodobně ani v zahraničí. Časopis Vhled děkuje Ivanu Šternovi za laskavý souhlas k zveřejnění úvodního článku. A Českému rozhlasu všechno nejlepší do budoucnosti www.ceskyrozhlas.cz
| O vzdělané nevzdělanosti |
| Ivan Štern |
| O vzdělané nevzdělanosti (Úvod) |
|
| Lidé pera |
| Idea vzdělání, formulovaná novým humanismem jako program sebeutváření člověka a více či méně naplňovaná vzdělaným měšťanstvem, přestala být cílem a měřítkem rozhodujících činitelů při utváření vědění, zprostředkování vědění a osvojování vědění. Tyto mechanismy nejenže už fungují mimo koncept vzdělání, nýbrž přímo předpokládají jeho absenci. Fakt, že už nikdo nedokáže říci, v čem spočívá vzdělání nebo všeobecné vzdělání, není žádným subjektivním nedostatkem, nýbrž důsledkem myšlení, které vzdělání redukuje na profesní vyučení a vědění degraduje na vypočitatelný ukazatel humánního kapitálu. (Konrad Paul Liessmann). |
Zní to naprosto nesmyslně, ale čím více toho víme, o to hlouběji můžeme propadnout do stavu nevzdělanosti. Zní to fakt nesmyslně! A čím nesmyslněji to zní, tím více má to tvrzení své opodstatnění. Nevěříte?
Jistý vídeňský profesor, zabývající se otázkou vzdělanosti tvrdí ve shodě s klasiky, že k pravému vzdělání se propracujeme jen za podmínky, kdy se vzdělání přizpůsobí naší osobitosti a umožní nám vnitřně si sebe uvědomit jako jedinečnou a svébytnou osobu, ocitnuvší se v určitých kulturních poměrech. Vzdělaným se stává tak člověk, který díky vzdělání pochopí sám sebe. A skrze sebe začne chápat i poměry, do nichž se narodil a v nichž je mu dáno žít.
 |
| Autor: Albrecht Dürer |
Vlastní míru vzdělanosti naopak snižujeme úměrně tomu, jak se od této představy vzdalujeme, kdy se nám dostává vzdělání čím dál více standardizované, typizované, zejména pak účelově a užitkově pojímané.
Součástí vzdělání musí být bezpochyby i znalosti a dovednosti, jež máme následně možnost uplatnit prakticky a díky nimž se nám daří profesionálně se rozvíjet.
Je ale možné s takovou představou žít? Více než možné! Mezi námi jsou lidé, kteří tak v pohodě žijí celý svůj život. Pochvalují si, systematicky pracující na užitkově pojímaném poznání, jakou že to představují konkurenční výhodu na trhu práce. Jejich užitkový záběr je někdy tak rozsáhlý, že jsou s to přirovnat se k lidem renesančním, majíce za to, že základní charakteristikou Leonarda da Vinci bylo devět řemesel.
Je sice devět řemesel. Desátým vždy byla bída. Nejen bída materiální, ale i bída duchovní. Leonardo nebyl člověkem renesančním proto, že zvládl tolik dovedností, ale proto, že se, vzdělávaje se, pídil po podstatě lidství svého i svých bližních. Oněch devět řemesel mu bylo jen podpůrným poznáním, ne však poznáním rozhodujícím.
Můžeme do sebe vstřebat hromadu poznatků, kvantum dovedností. Přesto zůstaneme beznadějně nevzdělaní, jakmile poznání začneme pro sebe selektovat podle kritéria, zda je budeme, či nebudeme v praktickém životě potřebovat.
Dobrovolně se redukujeme na účelově vymezenou funkci a odřezáváme se od svého lidství. To je ten důvod, proč nemáme šanci se vzdělat, byť bychom třebas vědomostmi přetékali.
Zveřejněno se souhlasem autoraProč je dnešní společnost na nejlepší cestě k nevzdělanosti, ač se právě vzděláváním a vzdělaností zaklíná? Čím silněji usilujeme o společnost vzdělanosti, tím více se od skutečné vzdělanosti vzdalujeme a společnost stále usilovněji hloupne. Texty vídeňského profesora politických věd Konrada Liessmanna „Teorie nevzdělanosti“ se zabývá vynikající český autor rozhlasových pořadů Ivan Štern. Jednotlivé díly čtenáři aktivují odkazem na adresu webovských stránek ČRo Plus, kde tyto pořaday vznikly. Časopis Vhled děkuje Českému rozhlasu za laskavé svolení zpřístupnit je i na stránkách našeho časopisu širšímu okruhu čtenářů a posuchačů.