Termíny nadané dítě, nadaný žák, nebo student jsou u nás v posledních letech poměrně frekventované. Dostaly se i do školské legislativy. Návaznost na praxi, včetně finanční podpory, ale zatím bohužel vázne. Přesto, že na projekty s tématem „nadaní“ bylo uděleno 4 200 grantů (není to překlep), je nejen péče o nadané, ale i informovanost o problematice „práce s nadanými“ v mnoha našich školách nedostačující. V tomto textu se tedy pokusíme toto ve skutečnosti opomíjené téma čtenářům přiblížit.

Uvedeme zde některé z velmi kvalitních a přínosných projektů, které určitě stojí za zmínku. Dáme přednost těm, které nejsou všeobecně známy – a měly by být. V množství přidělených grantů jsou bezpochyby další velmi kvalitní projekty. Víte-li o nich, budeme rádi, když nás na ně upozorníte.
          Řešením není jednoduše pořídit seznam podporovaných projektů. Nejen proto, že jejich kvalita i původnost je různá. Některé byly dokonce pro cílovou skupinu rizikové (viz http://www.msmt.cz/ministerstvo/informace-msmt-ve-veci-metody-barvy-zivota). Co si tedy máme představovat pod pojmem nadané děti, proč bychom se o ně měli zajímat a čeho chceme dosáhnout, budeme-li jejich rozvoj podporovat?

• Politici, kteří chtějí vybudovat prosperující společnost – tak začal zájem o studium nadaných na počátku existence USA a takto se z rybářské vesnice stala jedna z nejúspěšnějších ekonomik světa – Singapur;
          • Rodiče, kteří na základě zkušeností se vzděláváním dětí iniciovali změny v legislativě a vzdělávání nadaných ve svých zemích (například Holandsko, Německo, Velká Británie a další, poslední dobou i Francie. Nespokojení rodiče v Dánsku si před několika lety založili soukromou základní školu pro nadané a v srpnu 2015 budou v Odense hostit 21. konferenci Světové rady pro nadané a talentované děti - WCGTC);
          • Vědci, kterým dělá starost nedostatek uchazečů o studium – zejména přírodovědných a technických oborů, neboť o to méně mezi nimi bude i mimořádných talentů, schopných posunout hranice poznání dále;
          • Zaměstnavatelé, kteří navzdory nezaměstnanosti obtížně hledají odborníky na některé kvalifikované profese;
          • Učitelé, kterým záleží na tom, aby se co nejlépe rozvíjeli všichni jejich žáci, tedy i nadaní;
          • Nadaní studenti, hledající vzdělávání, které by pro ně bylo opravdu přínosné.

Každá z uvedených skupin má své vlastní zájmy a priority. V ideálním případě je spojuje zájem o co nejlepší rozvoj potenciálu a osobnosti každého jedince.

Poohlédněme se ve světě po definicích, které jsou jednoduché a srozumitelné. Jednou z prosperujících zemí, která věnuje velkou pozornost kvalitě vzdělávání, je Nový Zéland. Péče o nadané tam není vyčleněna zvlášť, neboť je samozřejmou součástí vzdělávacího systému (každé dítě má právo na plný rozvoj svých schopností).
          Ministerstvo školství ve Wellingtonu vydalo velmi kvalitní, aktuální a vyčerpávající příručku „Péče o nadané a talentované děti – spolupráce rodičů a učitelů“. Je psána srozumitelným jazykem, stručně a výstižně. Tak, aby byla použitelná v praxi a užitečná pro široké spektrum uživatelů, ať už učitelů nebo rodičů různé vzdělanostní úrovně:

          Být nadaný znamená být výjimečný v jedné nebo více oblastech, v porovnání s ostatními jedinci podobného věku.

          Nadání je dědičné (vrozené), ale je také rozvíjeno vnějšími vlivy (výchovou).

          Nadání můžeme najít u lidí ze všech kulturních, etnických a sociálně-ekonomických skupin i mezi lidmi s fyzickým či smyslovým handicapem nebo s poruchami učení.

• Nadaní a talentovaní žáci jsou ti, kteří mají mimořádné schopnosti, v porovnání s většinou ostatních.

          • Tito jedinci mají určité charakteristiky učení, které jim dávají potenciál k dosahování mimořádných výkonů.

          • Nadání a talent mohou znamenat různé věci v různých komunitách a kulturách.

          • Žáci, kteří vykazují charakteristické znaky nadání nebo talentu, mají vzdělávací potřeby významně odlišné od většiny ostatních.

          • Potřebují jiné příležitosti k učení a mohou potřebovat emoční a sociální podporu, aby svůj potenciál mohli realizovat.

• Na začátku 20. století byly vyvinuty testy k měření inteligence. Ti, kdo dosáhli 130 nebo více bodů IQ, byli považováni za intelektově nadané.

          • Během času se ukázalo, že testy mají řadu omezení. Zatímco dokázaly úspěšně identifikovat jedince, schopné logického myšlení, byly méně vhodné k identifikaci tvořivých, divergentních myslitelů a příslušníků minorit.

          • Ve druhé polovině 20. století byla tato definice zpochybněna a nahrazena jinými. Uznávanými autory jsou Joseph Renzulli a Francoys Gagné.

          • Prof. Renzulli si všiml, že lidé, kteří jsou v životě úspěšní, mají tři zvláštnosti: vysokou úroveň schopností, tvořivost a zaujetí.

          • Renzulli věřil, že nadané děti buď už tyto vlastnosti mají, nebo jsou schopny je rozvinout a uplatnit v nějaké potenciálně hodnotné oblasti lidské činnosti. Renzulli, Reis, SEM, 1985

To upozorňuje na dva důležité aspekty nadání:

1.    Nadání je rozpoznáváno ve vztahu k uznávaným hodnotám a ty se mohou měnit v průběhu času a napříč kulturami.

          2.    Můžete mít nadání zjevné, nebo potenciální.

          Nadané žáky můžeme najít v každé třídě, napříč všemi kulturami a socio-ekonomickými skupinami. Jsou to děti, které při správné podpoře a vedení mohou později společnosti přispět k rozvoji celého okruhu důležitých oblastí.

Výchova nadaných a talentovaných dětí, Ministerstvo školství, Wellington, NZ

PhDr. Hana Drábková, psycholožka, zakladatelka československých poboček společností ECHA (Společnost pro talent a nadání – STaN) a Mensa:

• Rozpětí, v němž můžeme inteligenci dítěte ovlivňovat, je přibližně dvacet bodů.

          • Jestliže se rodiče dítěti pečlivě věnují, dítě se pravděpodobně přiblíží k maximu svých možností.

          • Jiné dítě s podobnými intelektuálními předpoklady, s jehož výchovou si rodiče hlavu příliš nelámou, zůstane na dolní hranici uvedeného rozpětí.

          • Je nasnadě, které z obou dětí si bude umět v životě lépe poradit.

Komentář E. Vondrákové: Inteligenci dítěte můžeme „vytáhnout“ o cca 20 bodů směrem nahoru, tedy o jedno pásmo. Lze tedy průměrné dítě (ale ne každé) posunout až na hranici výrazného nadprůměru. Dále ne. „Génia“ opravdu nevyrobíme, není-li mu také „shůry dáno“. Dítě s podprůměrnými rozumovými schopnostmi lze „vypěstovat“ až do zdánlivého průměru. Rozumové schopnosti těžce mentálně handicapovaného je možné v kombinaci vhodných metod a velkého úsilí zlepšit, ale průměru dosáhnout nelze.
          Máte-li dojem, že znáte případ, kdy se to podařilo, šlo pravděpodobně o intelektově slušně vybaveného jedince, jehož nadání bylo maskováno výrazným handicapem – například dětskou mozkovou obrnou. Ta způsobuje nápadnosti ve zjevu a projevech, často působící odpuzujícím dojmem. Většina lidí z toho pak automaticky usuzuje i na mentální handicap.
          Směrem dolů není posunutí omezeno na pouhých dvacet bodů. Potenciál lze poškozovat neomezeně. Snižování o dvacet (i více) bodů se nadaným dětem, které mají možnost pracovat pouze na úrovni průměru, děje ve školách běžně.

Existuje řada nadaných jedinců, působících dojmem jako by byli „z opačného konce spektra“ nebo „z jiné planety“. Svým vzezřením, chováním, případně obojím, se obvykle nápadně liší, většinou k horšímu, od běžných projevů svých vrstevníků. Na své okolí působí dojmem mentálně zaostalých, nechápavých, zanedbaných, sociálně nepřizpůsobivých, neschopných samostatného přežití, případně nevychovaných, zlomyslných, výbušných apod. Často potřebují zvýšenou péči a pomoc.

Většinou to bývá matka, která také prosazuje zařazení svého velmi problémového dítěte do běžné školy a usiluje o jeho setrvání, pokud tam už dochází. Bývá také dlouho jediná, kdo věří v mnohem vyšší schopnosti svého dítěte, než je okolí ochotno uznat. Je-li dostatečně vytrvalá a schopná a také má-li dost štěstí, podaří se jí najít takovou školu, pedagogy a metody práce, které umožní rozvoj výrazným handicapem maskovaného nadání a osobnosti jejího dítěte.

Mírnější varianty známe v podobě v současné době často zmiňovaného autismu či Aspergerova syndromu. Vedle nich existují také poměrně známé následky DMO neboli dětské mozkové obrny nebo jiných onemocnění, která velmi omezují samostatnost jimi postiženého dítěte. Podobně je invalidizován i geniální fyzik Stephen Hawking, u nějž degenerativní choroba propukla na začátku dospělosti. O výše zmíněných problémech a jejich nositelích se dočtete ve snadno dostupné odborné i populární literatuře.

Neměli bychom zapomenout na ještě jednu, spíš svou výjimečností než četností významnou skupinu nadaných. Na ty, jejichž rychlost a kvalita pochopení a učení i výkon v dané oblasti se výrazně vymykají jejich věkové kategorii a často dosahují úrovně dospělého nebo ji i předčí. Tato skupina dětí si ze školy odnáší, vzhledem ke svému potenciálu, nejméně – pokud nemají program přizpůsobený vzdělávacím potřebám mimořádně nadaných.

Ellen Winner (manželka u nás populárního a často citovaného Howarda Gardnera, autora knihy Dimenze myšlení) uvádí 3 atypické charakteristiky (mimořádně) nadaných (E. Winner: Gifted Children – Myths and Reality). Můžeme je pozorovat už u dětí předškolního věku:

1)    Předčasnost – první kroky ve zvládání určité oblasti činí dříve než je běžné.

          2)    Trvání na vlastním tempu a postupu – učí se rychleji (a také jiným způsobem) než průměrné nebo i chytré děti. Potřebují minimální pomoc dospělých, většinou se učí samy. Objevy, ke kterým docházejí v jejich oblasti zájmů, je uvádějí v nadšení a motivují k dalším krokům. Nezávisle objevují pravidla a zákonitosti dané oblasti a tvoří nové svérázné způsoby řešení problémů. Znamená to, že jsou tvořivé.

          3)    Mimořádná vnitřní motivace. Zarputile usilují o zvládnutí dané oblasti („zakousnou“ se do problému). Projevují intenzivní a neutuchající zájem a maximální schopnost soustředění, jsou „posedlí“ svým úsilím zvládnout problém. Těmito třemi způsoby se kvalitativně liší od „normálních“ dětí, motivovaných k usilovné práci.

„Zázračné dítě“ je extrémnější verzí mimořádně nadaného dítěte – jeho výkon je v určité oblasti na úrovni dospělého.
          „Jenom“ chytré, zvídavé děti, podrobené mnohahodinovému tréninku a vedené dospělými k plnému rozvoji potenciálu, nejsou ten případ.

Jak tedy vzdělávat nadané a kde se inspirovat? U každého dítěte/žáka/studenta bychom měli vycházet z jeho charakteristik, potřeb a dostupných variant vzdělávání. Každá má své přednosti i nedostatky. Jednodušší je situace ve velkých městech, kde je šance školu si vybrat a je tam i větší pravděpodobnost vzniku škol či alespoň tříd pro nadané.

Mnohem složitější bude práce s mimořádně nadaným dítětem daleko od velkých center, s jedinou školou v dosahu. V takovém případě lze využít kombinace informačních technologií, které by měly být dostupné všude, znalosti „místních zdrojů“, které jsou dílem obeznámenosti s prostředím (a náhody) a možnosti dojíždět na víkendové kurzy nebo letní školy. Zde by mohli sehrát svou roli koordinátoři péče o nadané, kteří měli v původním projektu (publikováno také v Bílé knize) za úkol mimo jiné mapovat prostředí a hledat možnosti vzdělávání nadaných:

Národní program rozvoje vzdělávání v České republice                                                                                Bílá kniha 2001
9. Vzdělávání nadaných jedinců ...........
Petr Pajkrt, Eva Vondráková............................................................... 56
          2) V regionech zřídit při pedagogicko-psychologických poradnách funkci koordinátora, který by měl přehled o potřebách a možnostech vzdělávání nadaných v daném regionu, informoval veřejnost o této problematice a spolupracoval s centrálním pracovištěm.

Další možností je najít nadanému dítěti mentora, využít možnosti domácího vzdělávání, najít vhodné kurzy a pracoviště k částečnému vzdělávání s využitím internetu. Mladší děti budou potřebovat pomoc dospělého (učitele, mentora, člena rodiny, studenta na praxi apod.).
          Je také možné zapojit dítě do soutěží – pokud je k tomu ochotno. Vedle sportovních, uměleckých, jazykových a matematických atd. je zvláštním druhem stále více populární soutěže „Zlatý oříšek“ s řadou různých kategorií, umožňující účast širokému spektru dětí, pracovitých a úspěšných.

Pokud jde o „segregované“ vzdělávání mimořádně nadaných, významným byl v ČR i na Slovensku rok 1993. 1. září 1993 začala fungovat první experimentální třída pro mimořádně nadané děti v Bratislavě. Ta pak pokračovala jako základní škola a v roce 1999 k ní přibylo i víceleté gymnázium. V současné době existují třídy pro nadané v 28 městech na Slovensku. Jejich vzdělávací program je důkladně připravený, podložený výzkumem nadání, kterým se řadu let zabývali odborníci z VÚDPaP (Výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie) i zkušenostmi rodin nadaných dětí. Škola má svůj vlastní, velmi kvalitní vzdělávací program APROGEN (včetně učebnic), který má pozitivní ohlas i u zahraničních odborníků. Autorkou je psycholožka PhDr. Jolana Laznibatová, zakladatelka a ředitelka Školy pre mimoriadne nadané a gymnázia v Bratislave.

V Praze zahájilo v září 1993 výuku Mensa gymnázium, tehdy ještě pod názvem Osmileté gymnázium Buďánka. Autorka odborné části projektu, Eva Vondráková, vycházela ze své dlouholeté zkušenosti poradenské psycholožky s problémy mimořádně nadaných dětí v běžných školách.
          Všechny tři zmíněné školy pořádají nebo se zúčastňují odborných setkání, na kterých se mohou zájemci blíže seznámit s jejich způsobem práce s nadanými. Jednou ze základních publikací k tématu vzdělávání a výchovy nadaných je kniha Jolany Laznibatové „Nadané dieťa“. V roce 2012 vyšla už ve čtvrtém vydání a přibylo k ní pokračování, „Nadaný žiak“.
          Později vznikly v ČR i na Slovensku další třídy a školy pro nadané, různé životnosti a úrovně. Název sám nemusí být zárukou obsahu a kvality. Samozřejmě existují školy, které umí s nadanými velmi dobře pracovat, aniž by to měly v názvu. A vždy záleží na jednotlivých vyučujících. I v té nejlepší škole může být někdo ne zrovna skvělý a i ve škole se špatnou pověstí může být vynikající učitel (nebo učitelka).

Nadané děti se mohou vyskytovat v jakékoli škole, včetně speciální, je-li nadání maskováno nějakým výrazným problémem. Pokud jde o „inkluzi“, neznáme od nás ani ze zahraničí případ, kdy by fungovala za „běžných“ podmínek. Tedy vysoký počet dětí ve třídě, vyučující bez patřičné průpravy a vybavení a bez pomoci kvalifikovaného asistenta (byť byl určen alespoň žáku handicapovanému).
          Příspěvek dr. Laznibatové na Pracovní den STaN, věnovaný inkluzivnímu vzdělávání nadaných nazvaný Inkluzívna pedagogika:

Aj keď tento seminar sa nesie v znamení inkluzívneho vzdelávania, môj názor nebude celkom v súlade s touto koncepciou.

          Celkové trendy vo vzdelávacích systémoch sa viac prikláňajú k systémom integrácie a inkluzivity.

          - Tieto trendy poznáme na Slovensku a v Čechách už najmenej 20 rokov, odkedy boli otvorené prvé triedy pre nadané deti.
          - Na začiatku 90-tych rokov sme chodili na semináre do Rakúska, kde sa stretávali známi odborníci z oblasti nadania.
          - Rakúski experti tlačili na pedagógov, aby sa snažili vzdelávať nadaných inkluzívne – v rámci bežných tried.
          - A Rakúske učiteľky – ešte okolo roku 1990 namietali:
„dobre, ale ako máme efektívne vzdelávať, ak v triede máme rôzne skupiny detí: 3 z Turecka, 2 z Ruska, 2 z Afriky, 1 dieťa s postihnutím, 1-2 nadané, tak komu sa máme skôr venovať? Celá naša pedagogická snaha sa zúži na zachovanie poriadku v triede.“

Chceme tým naznačiť, že možno inkluzívne a integrovane vzdelávať, ale vyžaduje si to mnohé dôležité úpravy:

1.    zníženie počtu žiakov v triede
          2.    pripravených pedagógov
          3.    pomocných učiteľov, alebo asistentov
          4.    neustálu pomoc, prítomnosť špecialistov – odborníkov na jednotlivé posily

Tento problém je o to ťažší, že na takto nákladné a špecializované vzdelávanie s nevyhnutne zníženým počtom žiakov nie je dostatok finančných prostriedkov.

Dôležitým faktorom pritom je to, že zameranie školy – v tej pôvodnej podobe sa mení:

          - škola ako taká vo svojej klasickej podobe už stráca svoju dominantnú vzdelávaciu úlohu.
          - Poskytovateľmi prísunu informácií sú dnes také fenomény ako Internet, televízia, iné vzdelávacie inštitúcie, jazykové školy, rôzne centrá a podobne.

Preto škola bude musieť meniť svoju stratégiu, svoje priority. Ale nech bude v rámci školstva akýkoľvek systém, vždy tu bude určité percento detí a žiakov, ktoré budú potrebovať špecializované vzdelávanie v špecificky zameraných triedach, či školách. Tak ako u detí hendikepovaných postihnutých, tak u detí nadaných.
          A kým nebudú vytvorené spoločenské, ekonomické a vzdelávacie podmienky na spomínané formy integrácie, resp. inklúzie, dovtedy trochu provokatívne musíme konštatovať: „ v súčasnosti inklúzia je len veľká ilúzia.“ Aspoň na Slovensku.