O nás
Obsah
Archiv
Partneři
Zajímavé weby
Kontakty
Ivan Štern vytvářel až do nedávna pro ČRo Plus (před tím pro ČRo 6) každý týden autorský pořad Lidé pera, z tohoto rozsáhlého cyklu pocházejí i níže uvedené pořady. V oblasti každodenní publicistiky se specializoval na politický vývoj ve střední Evropě s důrazem na Německo a Polsko. Publicistikou se zabýval celý svůj dospělý život. To byl také důvod, proč na přelomu 60. a 70. let minulého století vystudoval Vysokou školu ekonomickou s cílem být redaktorem, zaměřeným na politiku a ekonomiku.
Známé politické důvody (normalizace) mu nakonec v této kariéře zabránily. V 70. a 80. letech minulého století se živil jako informatik a jako středoškolský profesor. Publikoval jen v samizdatech a překládal. V 90. letech externě spolupracoval s několika listy. Převážně se však věnoval v různých rolích státního úředníka na budování nové demokracie. Publicistikou se začal systematicky zabývat až od roku 2000, kdy dostal nabídku pracovat pro Český rozhlas.
Pořad Lidé pera byl složený z vybraných textových citací, případně z vybraných živých vystoupení při různých příležitostech, odpovídajících charakteru pořadu a sledujících určité politické téma. Vybrané citace či části zvukových záznamů byly propojeny průvodním slovem a komentářem autora. Pořad pojednávané téma prostředkuje zásadně očima autora. Posluchači však umožňuje, aby si případně jasně uvědomil, proč v některých případech s autorem nutně nemusí souhlasit. Tento pořad je jedinečný v tom, že žádný podobný na rozhlasových či televizních vlnách v naší zemi neexistuje. Bohužel, při změně vysílacího schématu a při přechodu na celoplošné vysílání byl tento výjimečný a jedinečný pořad zrušen.
I to jasně svědčí o kvalitě a charakteru současného vedení Českého rozhlasu. Ještě, že jsou tyto pořady pro veřejnost uchovány v Archivu ČR. Časopis Vhled děkuje Ivanu Šternovi za to, že vytvořil tak velké množství vynikajících pořadů, které budou mít ještě dlouho co říci všem, kteří touží po skutečném vzdělání. A Českému rozhlasu přeji, aby jeho vedení co nejdříve přestalo naslouchat našeptávání odborných neumětelů, kteří rádi tvrdí, že náročnější rozhlasové formy již zastaraly a že tím pravým ořechovým i pro veřejnoprávní rozhlas je živé vysílání a přitažlivá hudba. To, co tito lidé samy vytvořit nedovedou, neumožní vytvářet ani jiným. www.ceskyrozhlas.cz
| O spravedlnosti |
| Ivan Štern |
| Místo úvodu |
|
| Lidé pera |
| Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických. | |
| Václav Havel |
Základní představa spravedlnosti zřejmě k člověku bytostně patří a každá lidská společnost se o ni opírá. Přitom je to jev nesmírně, zahrnující spoustu složek a součástí. Jednou z podstatných složek spravedlnosti je myšlenka rovnosti: spravedlivě znamená všem stejně. Dále je tu myšlenka spravedlivé odplaty, která říká, že zločin má být jaksi vyrovnán nebo odčiněn podobným prestem: oko za oko, zub, za zub, říkají všechny pradávné formulace spravedlnosti.
Z myšlenky rovnosti vychází tzv. distributivní teorie spravedlnosti: výhody i břemena se mají rozkládat ve společnosti spravedlivě a přiměřeně, nejlépe stejným dílem. Takovou spravedlnost má (nebo by měl mít) na mysli daňový systém, uplatňuje se při občanských (například (rozvodových nebo dědických) sporech, v přístupu občanů k různým veřejným službám, statkům a podobně.
 |
| Themis z chrámu Nemesis (zdroj Wikipedie) |
Spravedlnost chápaná jako rovnost se může dostat do konfliktu se svobodou jednotlivce zejména tam, kde se zapomíná na jejich podmíněný a omezený charakter. Společnost a stát se má ke všem svým členům chovat „rovně“, ale zdaleka ne všechno v životě má být svěřeno společnosti a státu. Lidé si sice mají být v zásadních věcech „rovni“, to však nikdy nemůže znamenat, že by byli nebo měli být stejní.
Jan Sokol (Malá filosofie člověka)