Obsah:

Vzpomínka na Petra Vopěnku

		Ivan M. Havel: Směřování k obzoru
		Minulý týden v pátek nás na vždy opustil, jak jsme hluboce přesvědčeni, jeden z našich nejvýznamějších současníků, světoznámý český matematik, emeritní profesor University Karlovy a profesor Západočeské univerzity v Plzni, Petr Vopěnka. Širší veřejnosti je znám jako autor skutečně monumentálního díla o dějinách matematiky, nazvaného „Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci“, které vznikalo v období let 1981 až1996 a které je podloženo hlubokým studiem matematiky, historie, filosofie a veškerého vědění a umění té které doby. Čtenáři časopisu Vhled se s jeho texty setkávali pravidelně (a jestliže to bude možné, tak se s nimi budou i nadále pravidelně setkávat). Byl naším přítelem a našim záměrům byl nakloněn. Často se říká, že každý je nahraditelný. Ještě kdyby to tak byla pravda! Po lidech, jako je Petr, zůstává na tomto světě prostor, který není tak snadné zaplnit. Velice děkuji docentu Ivanu M. Havlovi za laskavé svolení zveřenit jeho krásnou vzpomíku na našeho společného přítele také v časopise Vhled.

Na úvod

Pozdrav pana presidenta Havla Slovo šéfredaktora

O vztahu Nebe a Země

		Scientia qua religio
		Před časem vytvořil profesor Zdeněk Neubauer velice podnětnou úvahu „Scientia qua religio“, která srovnává náboženství a vědu. Úvaha byla zveřejněna v knize nazvané „Přímluvce postmoderny“, kterou vydalo Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová roku 1994.           Slovo religio bývá tradičně odvozováno od slovesa ligare, což znamená „vázat“, „svazovat“ (viz české „liga“, svaz, spolek). Re-ligare pak vázat znovu, opětovně či vzájemně. Nic proto nebrání religio módním výrazem „zpětná vazba“, pokud jej uvolníme z jeho technického významu a zahrneme pod něj vzájemnou provázanost, píše Zdeněk Neubauer. (Technická poznámka: Obrazový doprovod doplnila do textu redakce časopisu Vhled, nikoli autor.)

Kolektivní inteligence

		Miroslav Žák: Dva typy kolektivity
		V prvním čísle obnoveného časopisu Vhled jsme uveřejnili (díky laskavosti revue Prostor) fascinující úvahy Toma Atleeho, který se zabývá tím, jak využít pojem kolektivní inteligence v sociálním kontextu. Tom Atlee je dnes již mezinárodně známý globální aktivista, který promýšlí pokročilé formy demokratického uspořádání světa. Je zcela zřejmé, že současné demokratické formy se postupně vyčerpávají a budou se muset dříve, či později proměnit v dokonalejší. My se dnes chceme zabývat dvěma typy kolektivity. S tím prvním se setkáváme docela běžně, je to kolektivita davu. V davu se individuální schopnosti ztrácí, člověk je jaksi zprůměrován na minimum. Existuje ale i jiný typ kolektivity, kolektivita skutečného společenství, které možnosti jednotlivých individualit násobí. (Poděkování: Redakce časopisu Vhled děkuje za překlady textů k danému tématu Jiřímu Zemánkovi a těšíme se na další spolupráci.)

Poznaní a sebepoznaní

		Terezie Jirásková: Cestopis mysli s Cyrilem Höschlem
		Terezie Jirásková je autorkou a editorkou pořadů ČRo Plus – popularizace vědy a techniky – Leonardo Plus, Ekofórum, vědecký Kontakt Dvojky. Od roku 2002 působila v Českém rozhlase 6 jako autorka, editorka, redaktorka pořadů aktuální i analytické publicistiky. Od počátků svého působení v ČRo 6 se věnovala událostem domácí i zahraniční politické scény. Zároveň se na vlnách Šestky řadu let zabývala popularizací vědy. Od roku 2001 pracovala pro Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa až do jejího zrušení.           V předchozích letech spolupracovala s českými audiovizuálními médii jako režisérka, scénáristka reportáží a dokumentů z oblasti kultury. Zodpovídala za řízení tvůrčích týmů. Působila jako mediální poradkyně, hlavní manažerka a PR řady kulturních projektů realizovaných v ČR a Belgii. Spolupracovala s Divadlem Semafor či The North American Theatre in Prague.

		Thomas Berry: Louka za potokem
		Thomas Berry (1914-2009), americký kulturní historik, ekoteolog a jeden z nejinspirativnějších ekologických myslitelů 20. století. Zevrubně analyzoval povahu odcizení kultury a spirituality Západu od země. Společně s kosmologem Brianem Swimmem rozvinul evoluční kosmologii „nového příběhu“, spojující vědu a spiritualitu, která lidstvo, přírodu a kosmos pojímá jako jednu společnou mnohotvárnou evoluční událost. Jako zajímavý podnět rozhodně stojí za přečtení.

Matematika a svět

		Petr Vopěnka: Krátké pojednání o přirozených číslech
		Světoznámý český matematik emeritní profesor University Karlovy Petr Vopěnka je širší veřejnosti znám jako autor skutečně monumentálního díla o dějinách matematiky, nazvaného „Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci“, které vznikalo v období let 1981 až1996 a které je podloženo hlubokým studiem matematiky, historie, filosofie a veškerého vědění a umění té které doby.           Dějinám matematického myšlení se věnuje již velmi dlouhou dobu a pod jeho vedením byla již přeložena řada klasických matematických děl do češtiny. V tomto čísle přinášíme ukázku z knihy nazvané „Příležitostné rozpravy s matematikou“, kterou vydalo obětavé nakladatelství OPS (www.o-p-s.cz). Za mimořádnou ochotu a pomoc děkujeme panu Michalu V. Hanzelínovi, který stojí v jeho čele.

Člověk a lidstvo

		Tomáš Sedláček: Člověk a společnost (krátké úvahy)
		Tomáš Sedláček, autor mimořádně zajímavých krátkých úvah, které vám nabízíme vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde obdržel titul PhDr. a vyznamenání děkana. Dnes zde vyučuje filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Za diplomovou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu. Je stipendistou Yale University a přednáší pro mnohé české a zahraniční univerzity. V roce 2006 jej Yale Economic Review zařadil do pětice mladých perspektivních ekonomů (Young Guns: 5 Hot Minds in Economics). V letech 2001 až 2003 pracoval jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla. Byl také expertním poradcem ministra financí – věnoval se reformám a snižování schodku veřejných rozpočtů. Založil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Forum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB a byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Vědění a doba

		Miroslav Žák: Občanství trochu jinak
		V současné době se na základní i na střední škole vyučuje předmět nazvaný Občanská nauka. Žáky ani studenty středních škol zvlášť nepřitahuje, protože ani většina jejich učitelů si s ním neví rady. Přesněji řečeno, neumí tento předmět vykládat způsobem, který by jejich posluchače zaujal. Jak se dočteme v české Wikipedii „Student by se měl především naučit uvážlivě, slušně a hlavně s rozmyslem jednat se svým okolím a jak by se měl on sám chovat ve svém demokratickém státu. Občanská nauka má studenty naučit kriticky myslet a nenechat se zmanipulovat.“ My jsme se v tomto krátkém článku rozhodli věnovat jedinému rysu občanství, o kterém si myslíme, že bude v budoucnosti mimořádně důležitý.

O ruském komunismu

		Ivan Štern: Prameny a smysl ruského komunismu
		Ivan Štern vytváří pro ČRo Plus (před tím pro ČRo 6) každý týden autorský pořad Lidé pera, z tohoto rozsáhlého cyklu pocházejí i níže uvedené pořady. V oblasti každodenní publicistiky se specializuje na politický vývoj ve střední Evropě s důrazem na Německo a Polsko. Tento pořad je jedinečný v tom, že žádný podobný na rozhlasových či televizních vlnách v naší zemi neexistuje. Časopis Vhled děkuje Ivanu Šternovi za laskavý souhlas k zveřejnění úvodního článku. Tentokrát si autor zvolil zvlášť obtížné téma „ruský typ komunismu“, který vychází z ruského způsobu myšlení, které je pro člověka ze Západu často zcela nepochopitelné, alespoň ne bez pomoci.

Martyrium, smích a svoboda

		Zdeněk Pinc: Lze se obejít bez martyria?
		Docent doktor Zdeněk Pinc je český filosof, pedagog a publicista. Po maturitě na střední škole v Příbrami studoval divadelní vědu, sociologii a konečně filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1967-1968 se velmi angažoval ve studentském hnutí, byl členem Akademické rady studentů (ARS) a redaktorem Literárních novin. Po promoci v roce 1969 byl přijat jako aspirant profesora Jana Patočky a asistent na katedře filosofie FF UK, roku 1973 však musel fakultu opustit a pracoval jako romský kurátor, po podpisu Charty 77 jako noční hlídač a nakonec jako programátor v družstvu META. Po celá 80. léta pořádal doma filosofické večírky, kam chodila řada budoucích filosofů. Jak už bylo naznačeno, patří ke generaci posledních Patočkových žáků.Díky tomu, co ve svém žívotě prožil má dostatečné množství důvodů položit si otázku „Lze se obejít bez martyria?“ a práve to je název jeho vynikající eseje, kterou vám v tomto čísle nabízíme.

		Karel Nešpor: Léčivá moc smíchu (druhá část ukázky)
		Vynikající český lékař a primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice doktor Karel Nešpor je skutečně obdivuhodnou osobností. Napsal například přes 30 knih o léčení návykových nemocí, józe a relaxaci a kromě toho dvě již zveřejněné knihy básní. Přes sto odborných článků pravidelně publikovaných u nás i zahraničí. Byl také národním koordinátorem Evropského akčního plánu o alkoholu Světové zdravotnické organizace. Do roku 2006 byl rovněž vědeckým sekretářem Společnosti návykových nemocí České lékařské společnosti a to od jejího vzniku. Děkujeme panu doktoru Karlu Nešporovi za laskavý souhlas část textu jeho knihy nazvané „Léčivá moc smíchu“ zveřejnit také v časopise Vhled. Stejně tak děkuje za souhlas paní šéfredaktorce nakladatelství Vyšehrad (www.ivysehrad.cz), kde tato obdivuhodná kniha vyšla a všem našim čtenářům produkci tohoto předního českého nakladatelství doporučujeme (viz odkaz výše). V tomto čísle nebízíme našim čtenářům první část této ukázky.

Antropologie výchovy a vzdělávání

		Jan Sokol: Antropologie výchovy a vzdělávání
		„Antropologická úvaha o výchově a vzdělávání musí vycházet z nehotovosti člověka, z toho, že není pro žádný způsob života v žádném prostředí specificky vybaven či přizpůsoben. … Své prostředí si musí hledat sám a sám si s ním také nějak poradit: příroda mu žádné neurčila a vybavila ho právě jen k tomu, aby si je nacházel, popřípadě přizpůsoboval a tvořil. To ale nemůže být všechno. … Přesně totéž platí i o lidské kultuře. Kulturu zde chápeme ve velmi širokém smyslu jako souhrn zvyků, postojů, dovedností, vědomostí a hodnocení, jež si lidé ve společnosti předávají, přičemž hlavním nosičem tohoto předávání je jazyk. Kultura totiž není jen nějaký luxusní dodatek, „nadstavba“ nad holou nezbytností obživy a biologické reprodukce. Je to nutný protějšek lidské nehotovosti, která by jinak musela být zhoubná. Jen proto, že může žít z toho, co mu připravily předchozí generace, dokáže člověk vůbec na světě obstát,“ píše ve své neobyčejně zajímavé úvaze Jan Sokol.