Vhled       O nás       Obsah       Archiv       Partneři       Zajímavé weby       Kontakty

Modrá Čára1

Ivan Štern vytváří pro ČRo Plus (před tím pro ČRo 6) každý týden autorský pořad Lidé pera, z tohoto rozsáhlého cyklu pocházejí i níže uvedené pořady. V oblasti každodenní publicistiky se specializuje na politický vývoj ve střední Evropě s důrazem na Německo a Polsko. Publicistikou se zabýval celý svůj dospělý život. To byl také důvod, proč na přelomu 60. a 70. let minulého století vystudoval Vysokou školu ekonomickou s cílem být redaktorem, zaměřeným na politiku a ekonomiku.
          Známé politické důvody (normalizace) mu nakonec v této kariéře zabránily. V 70. a 80. letech minulého století se živil jako informatik a jako středoškolský profesor. Publikoval jen v samizdatech a překládal. V 90. letech externě spolupracoval s několika listy. Převážně se však věnoval v různých rolích státního úředníka na budování nové demokracie. Publicistikou se začal systematicky zabývat až od roku 2000, kdy dostal nabídku pracovat pro Český rozhlas.
          Pořad Lidé pera je složený z vybraných textových citací, případně z vybraných živých vystoupení při různých příležitostech, odpovídajících charakteru pořadu a sledujících určité politické téma. Vybrané citace či části zvukových záznamů jsou propojeny průvodním slovem a komentářem autora. Pořad pojednávané téma prostředkuje zásadně očima autora. Posluchači však umožňuje, aby si případně jasně uvědomil, proč v některých případech s autorem nutně nemusí souhlasit. Tento pořad je jedinečný v tom, že žádný podobný na rozhlasových či televizních vlnách v naší zemi neexistuje. Časopis Vhled děkuje Ivanu Šternovi za laskavý souhlas k zveřejnění úvodního článku. A Českému rozhlasu všechno nejlepší do budoucnosti www.ceskyrozhlas.cz

Modrá Čára1



Prameny a smysl ruského komunismu
Ivan Štern


  Klíč k ruské duši (aneb Rusko a Evropa)

  Lidé pera





Duchovní protivu mezi Ruskem a Evropou prožijeme v jejím plném významu v ruském klášteře. Tam nalezneme nejčistší a nejstarší ruský život, staroruské cítění a myšlení; tento život se nalezne již v klášterech petrohradských, ale ještě více v odlehlých klášterech a poustevnách. Rusko, stará Rus, to je ruský mnich. V Moskvě jsem se pohyboval v kruzích duševně nejpokročilejších, avšak jednoho dne jsem se uchýlil z tohoto evropského kruhu do slavné Trojickosergijevské lávry u Moskvy. Mladý mnich, asi pětadvacetiletý, který vyrostl v klášteře a v jeho okolí a žil úplně v pravověrných představách a ideách svého kláštera; svět mu zůstal cizí, já byl mu poslem, částí tohoto světa, před kterým dosud prchal. Pozoroval jsem, jak můj průvodce je zmaten, a bylo mi ho líto, …
          … křižoval se téměř neustále, klekal a dotýkal se posvátných předmětů a míst čelem a ústy; prohlížel jsem si všechny věci pozorně a pozoroval jsem vzrůstající strach mnichův, jenž zcela zřejmě čekal každý okamžik, že mě nebe potrestá za mou zpupnost a Ďevěru.
 
Tomáš G. Masaryk: Rusko a Evropa







Klíč k ruské duši (místo Úvodu)

Miroslav Žák

Rusové rádi říkají, že ruská duše je cosi velice zvláštního. Má jakýsi zvláštní trpitelský charakter, vyznačuje se velice silným vztahem k vlasti. Znalci podávají svědectví o tom, že například ruské vlastenectví bylo vždy oddáno spíše kultuře a civilizaci, jejíž základ tvořilo pravoslaví a zaslíbenost Bohu. Ta vlast či láska k vlasti pro mnoho Rusů nemívala charakter nějakých výhod na úkor druhých. Ba právě naopak, spíše nikdy nekončícího utrpení, kdy odměnou za věrnost vlasti byla krutost, ponížení, vlastní smrt nebo utrpení a smrt svých nejdražších. Nikolaj Berďajev říká, že duše ruského národa je podle něj ženská a trpitelská, přitom a právě proto mířící ke svatosti. Ale kde nalézt klíč, který nám tuto zvláštní tajemnou komnatu otevře? Především je třeba naučit se ruský jazyk a proniknout k úžasné ruské literatuře v originále, poradil by nám asi T. G. Masaryk. On sám totiž právě tímto způsobem postupoval. A rozhodně ke svému prospěchu.

To je něco, co Rusové sami asi rádi slyší. Nicméně, ať již je tomu jakkoliv, tento postřeh velkého ruského myslitele vysvětluje, proč příslušníci tohoto národa byli v rozhodujících chvílích schopni vyvinout tak nekonečnou energii. Ženskost bývala – nikoliv neopodstatněně – přirovnávána k živelné povaze skutečnosti, která obtížně snáší jakákoli omezení. A svatost sama tak jako tak míří k nekonečnu. Poznávat duši takového národa se rozhodně vyplatí. Tím spíše, že v mysli Rusů se tato neobyčejná potence mísí ještě s jinou vlastností. Slavný švýcarský psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung nazýval tuto vlastnost neschopností a odmítáním přijmout svůj stín.

Pravoslavná ikona
  Pravoslavná ikona (Autor: ČT24)

Každý člověk, který odmítá přijmout svůj stín, je vydán napospas svým vlastním démonům, říká profesor Jung. Co to vlastně znamená? Jednoduše řečeno nechuť přiznat se k odpovědnosti i za činy, o kterých by člověk nejraději nevěděl a má je tendenci ze svého vědomí vytlačit. Tím se ale stávají obtížně kontrolovatelnou součástí naší duše. V takovém případě však nezbývá, než si vše, co je na nás samých negativní promítnout do těch druhých.

A ještě jedna vlastnost ruského lidu se zde projevuje nadmíru nebezpečně. Potřeba uctívat, ale spíše zbožňovat nějakou žijící bytost, otce vlasti a podobně. To vše nadále posiluje všeobecný lidský sklon k davovosti. Jak jsme upozornili i na jiném místě v tomto čísle, profesor Jung říká:
          Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy neprojevují za obvyklých okolností v našem osobním jednání (tj. pokud jednáme jako individuální bytosti). Když se však na druhé straně lidé shluknou v dav (a nemusí být nijak velký), uvolní se dynamismy kolektivního člověka – oněch bestií, nebo démonů, kteří v každém člověku jen dřímají, dokud se nestane součástí většího celku. Jak říká staré římské pořekadlo: „senátoři jsou ctnostní mužové, ale senát je bestie“.

O tom všem psal své skvělé romány Fjodor Michajlovič Dostojevskij a dohromady to spolu s úžasným nadáním ruského národa tvoří skutečně nadmíru třaskavou směs, o jejíž povahu by se měli zajímat nejen všichni sousedé (blízcí i ti vzdálenější), ale celý svět. Je nám známo, že mnozí Rusové a nejen Rusové kritické poznámky neradi slyší, ale jen tak si můžeme vzájemně prospět. Vždyť pohled z vnějšku může být vždy prospěšnější, jestliže je veden dobrou vůlí. Nás přece naši sousedé také jen nechválí a je to tak dobře. Řada čtenářů se asi diví, proč jako důvod ke studiu ruského jazyka neuvádím velké obchodní a obecně hospodářské příležitosti. Je tomu tak proto, že o těchto věcech téměř denně píše tisk a diskutují různá média. Ale o duchovním potenciálu ruského národa a dosud skryté genialitě, která jen tak občas probleskne na světlo světa, jsem již dlouho nic neslyšel. Spíše o ruských mafiích a to je škoda. To mi připadá opravdu nespravedlivé. A tak jsem to chtěl napravit a upozornit na to, že klíčem k oné skryté komnatě je právě jazyk, v tomto případě ruský. A zcela jistě stejnou snahou jsou vedeny obdivuhodné pořady redaktora Ivana Šterna, který se stejně jako my snaží upozorňovat na věci podstatné. Jsme vděčni, že takové pořady v naší zemi vznikají.



Lidé pera

První díl

www.rozhlas.cz/plus

Druhý díl

www.rozhlas.cz/plus

Třetí díl

www.rozhlas.cz/plus

Čtvrtý díl

www.rozhlas.cz/plus

Pátý díl

www.rozhlas.cz/plus



Začátek článku    Titulní stránka