 |
| Stitched Panorama (Autor: Jan Miklín) |
Proč právě časopis Vhled? Když byl zvolen tento název, nebylo to jen díky jeho zvukomalebnosti. Nedokázal bych to ale říci lépe, než vynikající český přírodovědec a filosof Zdeněk Neubauer (obnovitel Katedry filosofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK) ve své podnětné úvaze Vzhled a Vhled, která byla přednesena na semináři Intuice ve vědě a filozofii pořádaném na půdě Akademie věd.
Intuice (od in-tueor) znamená původně „hledím“, „nahlížím“, „dohlížím“. Svým tvarem však navozuje představu pohledu dovnitř, čili vhledu (angl. insight). Intuitivní poznání je svou povahou subjektivní a nemetodické. Nepopiratelná role intuice ve vědě proto působí rozpaky. Tradiční věda totiž ztotožnila reálný prostor s mechanickým prostorem objektivní reality: redukovala jsoucno na výskyt hmotných těles v klasickém geometrickém prostoru. Takový pohled na skutečnost však vylučuje niternost.
A kde schází nitro, není také vhledu. Navíc objektivní poznání záměrně vylučuje subjektivní složky. Intuice by v něm neměla mít místo. Intuice je proto pociťována jako něco doslova „nemístného“. Narušuje ideál systematického a objektivního poznání. A přesto věda vděčí za své úspěchy a průlomy, za svá nejskvělejší řešení především velkým, geniálním intuicím.
Náleží-li však intuice k vědeckému poznání, nutno vznést kantovskou otázku: jaká musí být povaha jsoucna, které k svému poznání vyžaduje intuici? Odpověď zní: jsoucnu musí náležet nitro, v němž spočívá povaha věcí. Nitrem rozumíme „vnitřní prostor“, prostor možností – možností proměn, projevů a působení, náležejících ke každé skutečné věci.
Objektivní přístup tradiční vědy se zaměřuje na jediný, vnější prostor, do něhož se měla vejít veškerá „objektivní realita“ – všechno, co je. Ve vědě byl tento vnější prostor dosud považován za všeobsahující a výlučný, říká profesor Neubauer.
Jestliže však věci mají své nitro, pak takovým ale není. Časopis Vhled by rád zveřejňoval právě články autorů, kteří se snaží pronikat k vnitřním souvislostem v těch oblastech, kterými se zabývají. Právě proto se jmenuje Vhled. A současně bychom rádi to vše předávali jazykem, který by byl přístupný čtenářům. Důležitých témat, kterým bychom se rádi věnovali a kterým se u nás nevěnuje dostatečná pozornost je celá řada, například „Tvar ve vědě“, „Kolektivní inteligence“, „Příčinnost a synchronicita“, „Celek a část“, „Chaos a řád“, „Vědomí a nevědomí“, „Duše a tělo“ (a řada dalších), a také bychom se chtěli pokusit představit kontext, ve kterém postupně vznikaly naše současné představy o světě.
Téměř nikdy se nedozvíme, že šlo o odpovědi na jisté dobové otázky, které si dnes již nikdo neklade, neboť by byly považovány za „nevědecké“. Tedy o řešení konkrétně formulovaných problémů, které nám „za dnešního stavu vědomostí“ a „na současném stupni poznání“ připadají jako pseudoproblémy. Jenže tento „stupeň poznání“ (tj. náš současný stupeň poznání) byl vytvořen jen díky tomu, že jsme si právě tímto a ne jiným způsobem odpověděli na ony výše zmíněné otázky, dnes již nepřípustné. A náš „stav vědomostí“, sestává právě z výsledků řešení oněch „nesmyslných“ problémů! To ale nesmí nikdo vědět, v obavě, že by celé vědecké snažení mohlo být zpochybněno. Porozumění těmto souvislostem (i když není jednoduché) patří k všeobecnému vzdělání, tedy k takovému, které je schopno nabídnout porozumění a vhled. Časopis chce poskytovat prostor výlučně seriózním autorům (nejrůznějšího věku) a dbát na otevřenost vůči všem možným názorovým přístupům.
Přeji vám mnoho příjemně strávených