|
|
Specialisté na období Starověku nám říkají, že lidé té doby velmi tíživě pociťovali svůj osud. „Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými a krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a tyto praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli vrhnout se zničující silou v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný.“ Carl Gustav Jung nás těmito slovy upozorňuje, že tytéž osudové síly, které utvářely život člověka ve Starověku, nikam nezmizely. Existují zde stále. Jediný rozdíl je v tom, že my si je nepromítáme do obrazů různých bohů. Sídlí v našem nevědomí a projevují se v našem chování i nadále. A to se týká jak našeho osobního jednání, tak jednání velkých společenských skupin (například národů), do kterých patříme.
|