„Na počátku stvořil Bůh…“ (B:réšít bárá’ ’Elohím). Poznámka číslo 1 Elohím je mnohočet (vícečet), ne jednočet. Elohím znamená nejen Bůh (jako plural maiestaticus), nýbrž i bohové. Že to nemá význam jenom formální a konvenční, prokazuje opět Gn 1 – 1,26: „I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem …“ ( Vajjomer Elohím na’asé ’ádám b:calménú …). Bůh tvoří (doslova: činí, koná) člověka jakožto Bohové. Bůh se radí s B(b)ohy. To navádí k představě jakési rady (či shromáždění) bohů. Tato věc (nechci říct jen představa) je obšírně zachycena jinde. Vezměme zřetel na Žalm 82 –82,1: „V shromáždění bohů postavil se Bůh …“ Poznámka číslo 2 (’Elohím niccáb ba’adat-’Él – doslova: v radě Elově. Elohím se ukáže v radě Elově. Bůh mezi bohy.

(Jošéb b:séter ‘Eljón b:cél Šadaj jitlónán) Zde se prezentují kdysi samostatná Elovská božstva El Eljón a El Šadaj. Obě jména staroizraelských božstev se objevují ve starých vyprávěních. Abraham se setkal podle Gn 14,19n s Malkisedekem, který mu žehnal: „Požehnán Aram Bohu Nejvyššímu (El Eljon), jemuž patří nebesa a země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší (El Eljon) …“ Ex 6,2 připomíná Mojžíšovi Boha otců, Boha Všemohoucího (EL Šadaj) V Ž 91 už stará praotecká božstva splývají s Hospodinem. Nebyla likvidována, nýbrž integrována do výpovědi o Hospodinu. Poznámka číslo 3

Podobné doklady najdeme i jinde. Ž 89,15 „Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost“ Poznámka číslo 4 (Cedek úmišpát … chesed ve’emet j:qadmú fánéchá) Původně jde patrně o dvě božské dvojice předcházející jako božští heroldi Hospodinovu tvář. Později však byli tito Hospodinu podřazení bohové přívlastky Boží věrnosti. Bývalí bohové, svého času osvědčení, jsou „vedeni“ v Ž 29,1 jako „synové Boží“ (b:né ’Elím), ti mají přiznat (právě) Hospodinu slávu (kábód) a sílu (‘oz) – to znamená vděčně vyznat jeho svrchovanost a rozhodovací autoritu. Poznámka číslo 5 Podle téhož pramene znamenalo označení „synové boží“ nižší bohy poddané svrchovanému Bohu.

To se dělo u pohanů o novoroční, u Izraelců (Židů) o slavnosti stánků. Není tu nutno myslet na nebešťany. Původně jde pravděpodobně o bývalé bohy podřízené Elovi nebo Hospodinu. Bývalí (platní) bohové nejsou zatlučeni do nepaměti, jsou (jen) degradováni na „syny Boží“. El nebo Hospodin nejsou obsesívně pohlcovací, nýbrž řídící nebo zařazující. To ostatně byla vlastní povaha Ela, šéfa ugaritského panteonu. El byl stvořitel a ochránce, slynoucí shovívavostí. V Elovi bylo podřízeno bojovné vykupitelské božstvo Baal, od něhož se však starozákonní náboženství důrazně distancovalo. Poznámka číslo 6 El byl permanentně přeobsažňován hospodinovskou vírou.

Počátečním Bohem Izraele byl El. Jisráél znamená Bojuje Bůh nebo Ať bojuje Bůh. Poznámka číslo 7 V kanaánské posvátné lokalitě Bét-elu našel útočiště otec Izraele Jákob. Poznámka číslo 8 Esejisticky jsem se pokusil pojednat ten dramatický příběh v jednom ze svých kázání. Poznámka číslo 9 Stará svatyně v Bét-elu nyní již nehovoří o tamním prastarém kanaánském božstvu, nýbrž o Bohu, který Jákobovi zastupujícím izraelské společenství, dává tomu, který zápasí s „neznámým Bohem“ spatřit zoru naděje a jistoty Boží přítomnosti.

Ani v Novém zákoně není nějaký čistý monoteismus. Věřící žije ve světě bohů, jimž musíme (smíme) být (vnějšně) podřízeni, nebo se od nich včas a účinně distancovat. Amor (Sex vůbec), Mamon (peníze, peněžní ústavy, machinace), Moc (někdy i duchovní, vláda některých papežů). Banky mohou být svatyněmi zasvěcenců, podobně jako chrámy oporou mocných). Všechna tato božstva máme však prosvětlovat a tříbit Kristem, který jim někdy rád zakroutí krkem.

Hora v nebi (Autor: Petr Jan Juračka)

’aDONÁJ – Mé Panstvo, neužíváno jako proprium. Poznámka číslo 10 JHVH je Pán (Lord, Herr, atd.) Je to Božstvo vysvoboditelské – s příklonem k zotročeným, znuzilým, bezprávným. Ústředním biblickým místem je Exodus 3: Mojžíš žijící v zemi Midjánců narazí při své práci na „trnitý keř“ (ha-s:né) Poznámka číslo 11, kde ho osobně oslovil „Hospodinův posel v plápolajícím ohni“ (mal’ak Jhvh…b:labbat-’éš) – Ex 3,2. Jeho jméno je: ’Ehjé ’ašer ’ehjé Poznámka číslo 12

1. Bůh Izraele se objevuje ve zvěstném podání starozákonní Bible ve dvojí podobě: a. Elovské, b. Jahvovské. Mnohdy jde o kombinaci obou. Baalovská podoba byla postupně potlačena (nedoporučena). Zpočátku vystupoval Bůh Izraele jako El, později (téměř výhradně) jako JHVH. Subsumována mohla být jména neprvořadých božstev.

Připomeňme si scénu Jobovskou – Jb 1,6: „Nastal pak den. Kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina …“ Poznámka číslo 13 (Vaj:hí hajjóm vajjábo’ú b:né há’Elohím l:hitjaccéb ‘al-Jhvh). Zde je předsedajícím nejen Elohím, nýbrž JHVH. V tomto Hospodinově parlamentu se legitimně objevuje i satan. Poznámka číslo 14 Určitý odstup je tu přece jen znát: Do rady přišel satan jakoby dodatečně („přišel pozdě“): „Přišel mezi ně i satan …“ (vajjábó’ gam- ha-šátán b:tochem …) I Zlý, popřípadě Zlo, má své místo v Hospodinově strategii.

2. s Elovským Bohem se nejprve setkáme v Genesisské zvěstné zprávě o stvoření – Gn 1:
3. Božství izraelského Boha necharakterizuje jen jedinost, nýbrž i mnohost. Kategorie monoteismu (což je spíše religionistická než teologická výpověď) není (plně) vyhovující. Spíše by se dalo mluvit o henoteismu: Toho času vítězné Božstvo používá přívlastků či „vlastností“, které skrývají (či prozrazují) původně samostatná božstva. Příklady najdeme často v Žalmech. Z dojemného vyprávění Ex 3 lze (snad) vyvozovat, že historicky vzato je JHVJ midjánského původu. Poznámka číslo 15 Narace o setkání JHVH s Mojžíšem k tomu, kdo, co a kam je (pravý) Bůh Izraele. Je to Bůh, který není bůh, je to vlastně ne-bůh . je to někdo JINÝ.

Také v Novém zákoně se objevují entity, které mají druhotně božský charakter. Pavel v Listu Římanům (Ř 13) mluví o vztahu k veřejné moci, ke státním útvarům. Tyto (státní) moci zvané exusiai je nutné respektovat, poněvadž jsou „od Boha“ (mé hypo theú). Ano, jsou tu limity poslušnosti těchto „mocí“, jak demonstruje novozákonní Apokalypsa, kde je dravě totalitní císařská moc – moc nad všemi vládami (archai), mocnostmi (exusiai), silami (dynameis), panstvy (kyriotés), nad všemi jmény (onomatés), která jsou vzývána. Tyto mocnosti jsou v jistém smyslu božské, jsou to bohové, i když podřazení a podřízení Kristu (jsou „pod jeho nohama“ – Ef 1,22). Z Listu Koloským slyšíme, že v Kristu je „vtělena všechna plnost božství“ a že on je „hlavou všech mocností a sil“ (ho sestin hé kefalé pasés archés kai exusias) – Kol 2,9n.

4. Druhým typem Božstva je JHVH, kralicky Hospodin. Toto Božské jméno se nesmělo vyslovovat, bylo přísně tabuizováno. Proto se toto Jméno děje jako

Ž 91,1: „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.“ Poznámka číslo 16