Slovo anděl pochází z řeckého angelos (lat. angelus), ale obsahově je založeno na hebrejském pojmu mal’ak, což znamená posel, Hospodinův nebo Boží posel či poslanec. „Můj posel“ je jméno pozdního proroka Malachiáše (Mala’kí). Toto poslanectví může mít různé podoby. Většinou jsou to lidé –„boží muži“, proroci, i když nejsou přímo jako poslové-andělé cejchováni. Například onen dumavý velkostatkář Ámos nebo disident Jeremiáš. Může to být kdokoli a cokoli.

V roli anděla se ocitla i kouzelná oslice lžiproroka Bileama, která náhle věštecky zahýkala (Nu 22 2 Pt 2). Hagaře s dítětem se zjeví anděl, asi poustevník nebo zběhlý poutník. a ukázal jí vodní pramen (Gn 21,17). Nad tím zajásal i klasický slovenský básník. Rigidně poslušný pater Abraham chce přinést Bohu lidskou oběť, vlastního syna, ale Hospodinův anděl ho zarazí a ukáže na skopce (Gn 22). Na to si musíš dát drink, když to chceš učíst Andělé mohou přicházet ve snu. Tak se stalo Ježíšovu otci, který se vydal do Egypta Mt 2, 13-15). Aktuálně vystupují i andělé smrti – Někdy je to sám JHVJ, který sám udeří na Egypt (Ex 18,4). Anděl odplaty zčervivěl krutého Heroda (Sk 12,33).

Nebe a růže (Autor: Lucie Žáková)

Židovská druhořadá tradice sugeruje, že skvělý anděl se v nebi vzbouřil a byl svržen do světa pozemšťanů (viz Ježíš výrok – L10,18). V poexilní době byli andělé hierarchizováni (podobně jako démoni). Archandělé měli svá jména. Bohem vyvolené Marii se zvěstně zjevil anděl Gabriel (Gabri-El – Bůh jako Rek) – L 1,28. Tohoto Posla vrcholných zpráv zmiňuje apokalyptická. část knihy Daniel. Gabriel má prorokovi či zjevovateli vysvětlit (dešifrovat) obsah (smysl) vidění, jímž Bůh oslovil svého posla (Da 8,16). Gabriel je pohotový, rychlý, včasný Smysl „andělství“ je tedy také v tlumočení (hermeneutika) ( Da 9,21).

Anděly si Izraelci představovali jako mimolidské bytosti, nadlidské, ale ne božské. Židé doby Ježíšovy měli za to, že andělé jsou zbaveni obvyklých lidských potíží, nevstupují do pohlavních nebo přímo manželských vztahů a svazků (Mt 22,30). Někdy jako by to byli boží roboti, nebeští pošťáci; nejsou spaseni, ani nespaseni. Jsou zřízeni a řízeni. Nebe budou leda dekorovat. Také Ne-izraelci měli své dost bohaté „andělské“ představy. Babyloňané vyfantazírovali okřídlená zvířata (keruby a serafy), Řekové měli boha posla Herma. Podobně nakreslené byly služební představy ve starém Egyptě, v Ugaritu i u starých Římanů. Všude se (patrně) jednalo o náhradu někdejšího mnohobožství.

Anděli byli pro„první“ křesťany správcové sborů – to lze ilustrovat oslovením v dopisech sedmi maloasijským sborům (Zj 1–3). Důsažné je „strážné oko“ božích poslů. Samého Boha, Posla poslů, charakterizuje jedinečná ochrana každé doufající duše i každého opeřeného tvorečka: Hospodin tě chrání ode všeho zlého … (Ž 121). Modlitbičku „Andělíčku, můj strážničku“ vymyslela církevní (byť trochu pokleslá) tradice dobře. Řeknete-li někomu, kdo vám skutečně pomohl, „můj anděli“, je to na místě. V duchu hebrejského myšlení můžeš být i ty, také ty, andělem, kterého poslal Nejvyšší. Máš přece poslání a přinášíš poselství. Celé Evangelium (eu-angelion) – toť šik božích hospodinovských andělů-poslů (Žd 11). Připoj se k nim!